Cormac McCarthy aneb koně nejsou jen v hovězím

Evropou "obchází strašidlo koňského masa", dav šílí, lidé bezmocně dáví do záchodu nedělní oběd, který pozřeli na Zličíně ve švédském molochu s takzvaným nábytkem, ti útlocitnější píší dopisy na rozloučenou a proklínají okamžik, kdy je poprvé napadlo pozřít nevinně vypadají masové kuličky "Ikea vaří za vás".

Ale dost hloupostí a tupých vtipů o "koninách". Odteď  o koních jen vážně. A s respektem. Stejně jako o mladých mužích, kteří je milují s takovou vervou, že jim ženy závidí. Tenkrát i dneska. Třeba koním hrdinů antiwesternů Cormaca McCarthyho. Jeden z nich, nazvaný Všichni krásní koně, vyšel před několika dny v dotisku. Shodou okolností jsem jej před stejnýma několika dny poněkolikáté dočetl.

Všichni krásní koně jsou nádherná kniha a McCarthy, který se tři desítky let pohyboval v prostředních patrech americké literatury se právě jí dostal mezi spisovatelskou elitu, když za ni v roce 1992 získal Národní knižní cenu.

Všichni krásní koně jsou románem iniciačním. Odehrávají se v padesátých letech, v době, kdy se Amerikou proháněl rebel bez příčiny James Dean a na prahu kariéry stál Elvis, řečený Pelvis. Dva šestnáctiletí kluci z malého města v Texasu se rozhodnou utéct z domova a vydají se na koních za dobrodružstvím do Mexika. Jedou za dobrodružstvím, aby nechtěně našli dospělost.

Ti, kdo znají McCarthyho z postapokalyptické Cesty nebo drsné filmové detektivky bratří Coenů Tahle země není pro starý, budou asi překvapeni, jak autor dokázal přehodit výhybku a napsat román zcela jiný než byl předchozí Krvavý poledník, kniha krvavá nejen názvem.

Prozrazovat děj Všech krásných koní nebudu, nechci psát ani recenzi. Berte tenhle článek pouze jako připomenutí nového vydání  nádherné knihy, kterou doporučuji si přečíst.

Tweet