Patnáct nakladatelů a tři stovky knihkupců. Knihománie. Něco jako Velký knižní čtvrtek Kosmasu na podzim 2011. S jedinou změnou. Knihománie trvá dva týdny. Dvakrát deset knižních novinek. Psát o knižních novinkách a Knihománii přitom nezmínit? Tento týden nemožné. Nebudu se rozepisovat co, proč, kde a kdy - to už udělali a ještě udělají jiní (třeba v aktuálním vydání Literárních novin).
Představím dvě knižní novinky, které by v Knihománii neměly mezi severskou detektivkou (Box 21, Oběť, Zabijáci), dětskými bestsellery (Asterix), čtivem pro dámy (Vasilková, Steelová) i pány (Palahniuk) zapadnout. Obě (pozor - floskuluji!) nastavují zrcadlo současné společnosti. Ne vážně - obě se asi budou číst dost těžko a bude se po nich stejně těžko usínat. Zapomenout na minulost by ale bylo mnohem horší.
Jevfrosinija Kersnovskaja
Ronald Reagan kdysi označil Rusko za Říši zla (vím, nepatří to sem, ale Reagan byl vcelku šílenec, jednou dokonce téměř vyprovokoval třetí světovou válku, když si nevšiml že "kamery jedou" a řekl, že "do pěti minut začnou dopadat rakety na Rusko"). Nemýlil se. Jevfrosinija Kersnovskaja se provinila pouze tím, že se odvážila utéct z pracovního tábora, kam byla zavlečena. Čekal ji Norilsk, peklo na Zemi v Říši zla (sic!). Biografickou literaturu nemám moc v lásce, ale tohle je kronika své doby. Určitě doporučuji.
(anotace)Vzpomínky politické vězeňkyně Jefrosiňji Antonovny Kersnovské jsou snad nejbrutálnějším vylíčením poměrů v sovětských pracovních táborech, jaké se u nás objevilo. Po záboru Besarábie Sovětským svazem, byla tato statečná žena vyhnána z rodinného statku a o několik měsíců později odsunuta do Narynské tajgy na horním Obu, kde v nelidských podmínkách a pod vedením sadistického vedoucího pracovala v lese. Odhodlala se k útěku a po opětovném zatčení byla obviněna ze špionáže a rozvracení sovětského zřízení a odsouzena k trestu smrti, změněnému na deset let nápravného pracovního tábora. Přes Novosibirsk a Barnaul se dostala až do Norilska, který se ve čtyřicátých letech teprve budoval a patřil k nejhroznějším místům v SSSR. Odtud vedla cesta jenom „na svobodu, nebo pod drn."
Josef Haslinger: Jáchymov
Bóža Modrý. Slavný hokejový brankář (je i "členem týmu" hokejové Síně slávy), mistr světa 1947 a 1949. V roce 1950 byl ve vykonstruovaném procesu (Causa Modrý) společně s dalšími hokejisty souzen za vlastizradu a odsouzen k 15 letům vězení. Čekalo ho pět let (pak byl s podlomeným zdravím propuštěn) v lágru Barbora v Jáchymově. Přežil, ale ne nadlouho - osm let po propuštění zemřel. Jáchymov si určitě přečtu. Je to skvělá medicína proti "blbý náladě".
(anotace) Potkají se náhodou: nakladatel a bývalá tanečnice. Majitel malého vídeňského nakladatelství Anselm Findeisen si přijede léčit těžkou chorobu pohybového ústrojí do starého lázeňského hotelu v Jáchymově, kde potká bývalou tanečnici. Ta mu začíná vyprávět příběh, který ji celý život doprovází. Je to tragédie jejího otce. Byl jím slavný brankář československé hokejové reprezentace Bohumil „Bóža“ Modrý. Přestože byl od třicátých let hvězdou týmu, nemohly ho jeho úspěchy ochránit před svévolí komunistického režimu. Byl zatčen. Deportovali ho do různých vězení a pracovních táborů v Jáchymově, městečku s uranovými doly v Krušných horách. Až po pěti letech byl amnestován, avšak se zničeným zdravím, a jako na smrt nemocný propuštěn. Rodině zbývá jen přihlížet jeho pomalému umírání. Jeho dcera se stává kronikářkou neurčitých vzpomínek, jimž nedokáže uniknout.
Souhlasíte se mnou, že tyhle dva tituly se Knihománii opravdu povedly?
Žádné komentáře:
Okomentovat