Sestra Rosamundy Luptonové začíná podobně jako romány jiné Rosamundy. Rosamundy Pilcherové. Královny anglické červené knihovny. U křestního jména ale jakákoli podobnost nejen začíná, nýbrž i končí. To, co na začátku vypadá jako unylá červená knihovna se šťastným koncem, se už po pár stránkách začíná jevit jako mistrně poskládaný psychologický thriller. Vhodný i pro muže. Jsem důkazem.
Rozjezd samotný je pozvolný. Beatrice, která žije s přítelem v New Yorku, dostává zprávu, že její mladší sestra Tess (ta žije a studuje v Londýně) se pohřešuje. Beatrice se rozhodne, že se připojí k pátrání. Přilétá do Londýna, nastěhuje se do Tessina bytu, stará se o její květiny. Pak Tess najdou. V opuštěné stavbě v Hyde Parku, nedaleko místa, kde žila. Podle policie jde o sebevraždu. Tess si vzala sedativa a pak si podřezala žíly. Případ může být uzavřen.
Ne pro Beartice. Bee (tak jí říkala Tess) nevěří, že si sestra sáhla na život. Musela to být vražda. Dává se do vyšetřování na vlastní pěst a brzy poznává, kolik toho o své mladší sestře nevěděla. Ano, Tess se jí svěřila, že je těhotná, ale proč jí nezavolala, když několik dnů před smrtí porodila? Nechtěla se svěřit, že dítě při porodu zemřelo? A nespáchala právě proto tu hroznou věc?
"Beatrice, je mi to moc líto - "
Přerušila jsem ho. Jestli ho zarazím, aby ta slova nemohl vyslovit, nebude to pravda. "Mýlíte se."
Chtělo se mi vzít do zaječích. Chytil mě za ruku. Myslela jsem, že se mi snaží zabránit v útěku. Dnes si myslím, že to bylo vlídné, konejšivé gesto.
"Je to Tess, bohužel".
Pokusila jsem se mu ruku vytrhnout. "S jistotou to nemůžete vědět!"
Zpytavě si mě prohlédl a navázal se mnou oční kontakt; dokonce i tenkrát jsem si uvědomila, jakou to vyžaduje odvahu.
"Tess měla u sebe studentský průkaz. Bojím se, že omyl je vyloučen. Moc mě to mrzí, Beatrice. Vaše sestra je mrtvá."
Pustil mou ruku. Poodešla jsem od něj. Vykročila je mně konstábl Vermonová: "Beatrice..."
Slyšela jsem, jak ji Finborough zavolal zpátky:"Chce být sama".
Byla jsem mu vděčná.
Jak stránky plynou, poznáváme, že vše, co je napsáno, je jedním dlouhým vypravěčským kusem. Bee sestře vypovídá příběh její vlastní smrti. Svěřuje jí svoje pochybnosti o vyšetřování policie, vypráví jí, jak je stále více přesvědčena, že její smrt byla vražda. Značnou část knihy tvoří výpovědi, které s Beatrice sepisuje právník Wright. Setkávají se denně, spěchají, Bee trpí podivnými zdravotními problémy (snad důsledek vyčerpání ze smrti Tess?), které hrozí, že výpověď nebude dokončena. Někdy dokonce Bee přestává slyšet a vidět, aby se po chvíli probrala a dívala se do ustaraných očí pana Wrighta. Zvládnu to, přesvědčuje jeho i sebe. Musím. Opravdu to zvládne? A co je příčinou jejích kolapsů?
Sestra má to, co dělá knihu knihou - příběh. Výborně podaný a čtivý příběh. Bee hledá vraha sestry (nebyla to ale nakonec skutečně sebevražda nešťastné opuštěné ženy, která selhává i jako matka, když dítě, které má změnit její život, přichází na svět mrtvé?) a přitom se potkává sama se sebou. Se svým vztahem k matce, k příteli, s nímž má před svatbou, k životu, o kterém si dosud myslela, že ji uspokojuje.
Předpokládám, že právě originální závěr (navíc ne zcela jednoznačný, sama autorka v rozhovorech říká, že nechává na čtenářích, aby si sami vybrali možná řešení zápletky) a brilantní vypravěčská technika jsou důvodem toho, že jen ve Velké Británii se Sestry dosud prodalo více než 500 000 výtisků. Že byla Sestra tamtéž označena za Debut roku. Že se stala New York Times bestsellerem. Že byla podle New York Public library thrillerem roku.
Sestra je skvělým debutem. V březnu ji v překladu Věry Kláskové vydalo nakladatelství Knižní klub. Dávám 8/10.
Tweet
Žádné komentáře:
Okomentovat