Českým čtenářům se detektivkou Box 21 poprvé představuje autorská dvojice Anders Roslund a Borge Hellström, jedni z neproslulejších představitelů drsné severské detektivky - jejich kniha Three seconds získala v roce 2009 ocenění jako "nejlepší švédský krimi román roku" (Swedish Academy of Crime Writers).
-----------------------------------------------------------------------------------------------------
Mám pro vás, čtenáře závislé na severských detektivkách, první ukázku! Je z té části knihy, kde se Lydia, litevské děvče, které se stane obětí nucené prostituce ve Švédsku, rozhodne, že se vydá za štěstím do Stockholmu.
------------------------------------------------------------------------------------------------------
TŘETÍ DEN ZA SEBOU. Skoro na ně čekala. Postavila před ně kávu a sendviče, ještě než si stačili objednat. Předešlého dne se ptali, jestli potřebuje pomoc, mohli by zařídit, co je zapotřebí, kdyby tedy měla zájem o práci ve Švédsku, s dvacetkrát vyšším platem za měsíc. To se jen zasmála a řekla jim, že mají nápady.
Dnes se jich ptá sama. Jak by to šlo zařídit. Potřebuje pas. Ve kterém stojí, že je trochu starší. Mohli by jí ho obstarat, je to dost drahé, ale můžou to zaplatit, zatím. Dluh může odpracovat, vrátí jim to, až bude ve Švédsku dostávat plat.
Sedí u stolu dlouho a ona jim nabízí kávu. Vysvětlují jí, že se nemusí rozhodnout, dokud si nebude jistá, je důležité, aby si to dobře rozmyslela. Ale kdyby chtěla, jestli už opravdu nechce jenom toužit po tom někam odjet, mohla by dostat pas už u trajektu, který odjíždí do Stockholmu za dva dny, ten den cestují sami.
Sbalila si kufr, hlavně oblečení, nějaké fotografie, deník, tolik toaletních potřeb, kolik měla odvahu si s sebou vzít. Nic neřekla. Matka by tomu nerozuměla. Netouží nikam jinam. Zavolá jí, až bude na místě. Zavolá z práce. Řekne jí, že jí pošle peníze. Každý měsíc. Matka tomu potom snad porozumí. O co tu jde. O jiný život.
Mají se setkat v terminálu, hned u vchodu. Vidí je už z dálky. Dimitrij je tmavovlasý, má na sobě šedý oblek. .... má světlejší vlasy, je trochu menší, má přívětivé oči, podává Vladimu obálku, vidí, jak si ji Vladi bere, zdá se, že má radost, ale už se jí nepodívá do očí, obejme ji a potom odchází. Současně si vedle nich stoupne mladá žena. Je přibližně stejně stará jako ona sama. Má tmavé vlasy, vypadá sympaticky.
Obě dvě se pozdraví, žena se jmenuje Alena, i ona má kufr, i ona má falešný pas.
Je to krásná loď. Největší, na jaké se kdy plavila. Je tu docela hodně Švédů, pár lidí z Litvy, zbytek je těžké někam zařadit. Usmívá se, když nastupuje na loď, když opouští svůj dřívější život.
Bydlí s Alenou v jedné kajutě. Není těžké se s ní seznámit, je otevřená, zvědavá, ráda naslouchá. Často se směje. Lydia se směje spolu s ní, tak to přece je, člověk to cítí v celém těle, když je na cestě někam jinam. Za chvíli se půjdou najíst. Nejdřív jenom o patro výš, na další palubu, k Dimitrijovi a k Bengtovi, a potom půjdou všichni společně do restaurace.
ZAKLEPOU NA DVEŘE KAJUTY. Chvíli musí čekat. Otevře jim ....., usmívá se a ukazuje jim rukou, že mají vstoupit. Podívají se na sebe, trochu se ostýchají, vejít do kajuty dvou mužů, je jim to trochu proti mysli.
A potom se všechno rozbije. V jednom jediném okamžiku. To je všechno, co je zapotřebí. Oba muži napřáhnou ruce a prudce je uhodí do tváře. Bijí je, dokud neupadnou na zem. Strhnou z nich jejich sváteční šaty, roztrhají je, jsou z nich teď jen cáry, látku jim nacpou do úst.
Násilím jim roztáhnou nohy, vniknou jim do pohlaví. Lydia si navždycky bude pamatovat ten zvuk a cítit jeho dech ve své tváři.
TU NOC NESPÍ. Několik hodin leží v posteli v kajutě a v náručí drží polštář. Křičeli na ni. Bili ji. Ke spánku jí přitiskli chladný kov pistole a vysvětlili jí, že si může vybrat - buď mlčet nebo zemřít.
Ničemu nerozumí. Chce jenom domů. Alena leží v posteli pod ní. Tolik nepláče. Nic neříká. Vůbec ji není slyšet. Lydia se podívá na svůj kufr, stojí tam na podlaze, vedle umyvadla. Sbalila si ho, aniž by někomu něco řekla. Odešla z domova, není to ani den. Slyší, jak voda naráží do kovové přídě. Slyší to oknem. Dalo by se otevřít, ale je příliš malé, než aby se jím člověk mohl protáhnout.
Cesta končí během dopoledne. Ještě pořád leží v posteli. Neodvažuje se ani pohnout. Dělá, že neslyší ty, kteří jim bouchají na dveře a křičí, že musí opustit kajutu a vystoupit.
DMITRIJ JDE PÁR kroků před ní. .... hned za ní. Musí jít směrem k východu, projít pasovou kontrolou. Chce jenom křičet. Ale nemá k tomu odvahu. Myslí na rány do tváře. Na bolest v podbřišku, když do ní dál pronikají, i když je prosí, aby přestali.
Je to velký terminál, větší než v Klajpedě. Lidé, kteří se vítají a objímají, kterým se stýskalo. Nic necítí. Jenom stud. Neví proč. Ukáže pas muži v uniformě, který sedí v zasklené kóji. Mlč. Muž jím listuje, podívá se na ni, kývne. Nebo zemřeš. Projde, Alena podává svůj pas. Když Lydia projde pasovou kontrolou, Dimitrij se k ní otočí, řekne jí, že mu má dát pas, že je to její dluh, že ho od této chvíle bude muset splácet.
Neslyší, co říká. Lidé kolem ní se rozcházejí, velký terminál se pomalu vylidňuje. Čekají, zastavili se kousek od pasové kontroly, u kiosků, kde prodávají noviny. Přijde za chvíli. Žena, na kterou čekají. Žena, se kterou Dimitrij a .... spolupracují...
--------------------------------------------------------------------------------------------------------
Knihu vydává Knižní klub, který se zároveň vrací k reading copies.
Tweet
Žádné komentáře:
Okomentovat