středa 8. února 2012

Lodyha, voe. Hlas Česko-slovenska.

Začínám se potit.

Ty voe, za chvíli na to vlítnu. Kde mám tu Rexonu? Jo, vim, že je pro ženský. Ale to neva. Rexonu potřebuju. Kdybych zvedal ruce, jako to dělal Petr Muk. Nebudou vidět kola v podpaží. Kola v podpaží jsoun humus. Dejdar by moh vyprávět. Blee.

Leoš do mě pořád něco hučí. Táhne z něj vodka. Říká, že Dara je šťabajzna. Kurva, Leoši, dej mi pokoj. Potřebuju se soustředit.

Lodyha... Lodyha...

Jak to v těch básníkách bylo? Lodyha...

Svědí mě oko. Káplo mi tam trochu šminky. Hlavně tu řasenku neztratit. Máma by mě zabila. Už abych byl na řadě.

Tak už! Už budu! Na řadě, tedy. Budu.Okem zkontroluju žiletku. Jo! Visí přesně tak jak má. Emo, voe!

Lodyha... lodyha...

Kdo si mě vezme do týmu. Pepa? Patrik? Michal? Já bych Daru. Ty voe, koukal bych jí na ko..., na prsa... je suprová. A zpívání rozumí, se ví, sakra.

Uf... dozpíváno. Žádný křeslo se neobrátilo. Maj to rozbitý ne, voe?

První se ozve Patrik: Vieš, rozhodí rukama, nič som v tom necítil...
Pak Dara: Hm...
Michal: Ty falzety... ty rozhodly (zatváří se nešťastně)
Pepa: Ty voe, dobrý, ty voe. Ještě na sobě makej, voe. Jedeme na vostro, voe?

Jsem na hajzlíku. Utírám si z vočí řasenku. Tečou mi slzy. Svině! Svině to sou. Ani lodyha nepomohla.

Neva. Táta má ve skříni kvádro. Na podzim to rozjedu jinak. Zkusim tancovat. Na jedničce, ty voe.


Žádné komentáře:

Okomentovat