Zobrazují se příspěvky se štítkemNezařazeno. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemNezařazeno. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 4. června 2012

Nelez na střechu, jsi-li opilý - zvlášť v noci.

Dívali jste se večer na Dvojku?
  1. Nepracuj s drtičem ani s lisem, jsi-li opilý. 
  2. Nechoď do postele s cigaretou či se zapálenou svíčkou. 
  3. Nelez na střechu, jsi-li opilý - zvlášť v noci. 
  4. Opláchni plachetky z lisu hned týž den, kdy se používaly. 
  5. Vyjmi rotační síto ze stroje hned, jak skončíš s lisováním, a opláchni ho čistě hadicí DŘÍV, NEŽ NA NĚM DRŤ ZASCHNE! 
  6. Nenos s sebou na střechu žádné láhve. 
  7. I když je ti horko (nebo jsi opilý), nechoď spát do chladírenského skladu. 
  8. Seznam věcí, které potřebuješ nakoupit, odevzdej předákovi před sedmou hodinou ráno. 
  9. Na střeše by se nemělo zdržovat víc než šest lidí současně.
Dva Oscaři (a celkem sedm nominací). Autor scénáře John Irving. V hlavní roli skvělý (budoucí) Pavoučí muž Tobey Maguire. V dalších rolích neméně skvělí Michael Caine, Delroy Lindo, Charlize Theron či Erykah Badu. 

Filmová Pravidla moštárny jsou stejně dobrá jako ta knižní. Vidíme to stejnýma očima?


neděle 3. června 2012

Robert Fulghum slaví 75 let

Robert Fulghum je úžasný autor. Zítra, 4. června, mu bude 75 let. První knížku vydal až po padesátce. Knihy Roberta Fulghuma jsou knihy, které mohou vypadat obyčejně. Vyprávějí obyčejné příběhy. Obyčejné příběhy obyčejných lidí. Neteče v nich krev, ani se v nich nestřílí.

Přesto (nebo právě proto) se už víc než tři desítky let prodávají a čtou po celém světě – prodejní statistiky říkají, že některou z knih Roberta Fulghuma koupilo minimálně 16 milionů čtenářů ve 27 jazycích a 105 zemích světa.

Přitom Robert Fulghum spisovatelem vlastně ani být nechtěl. Jak sám říká, byl a je vždy šťastný v tom, co právě dělal či dělá. Chtěl bych, aby jeho filozofie byla i mojí. Chtěl bych se jí naučit. Zatím je to z mojí strany hodně polovičaté. Je v tom hodně strachu a hodně křeče. Jsem nesmělý, ale léčím se. A učím se. Pravdě o tom, co je život. Stejně jako hrdinové ve Fulghumových knížkách. Třeba v té první a nejslavnější. Mimochodem, život je velmi jednoduchý. A může být krásný. Držte mi palce. Já je budu držet zase vám!


VŠECHNO, CO OPRAVDU POTŘEBUJU ZNÁT o tom, jak žít, co dělat a jak vůbec být, jsem se naučil v mateřské školce. Moudrost mě nečekala na vrcholu hory zvané postgraduál, ale na pískovišti v nedělní škole. Tohle jsem se tam naučil:
O všechno se rozděl.
Hraj fér. 
Nikoho nebij.
Vracej věci tam, kde jsi je našel.
Uklízej po sobě.
Neber si nic, co ti nepatří.
Když někomu ublížíš, řekni promiň.
Před jídlem si umyj ruce.
Splachuj.
Teplé koláčky a studené mléko ti udělají dobře.
Žij vyrovnaně – trochu se uč a trochu přemýšlej a každý den trochu maluj a kresli a zpívej a tancuj a hraj si a pracuj.
Každý den odpoledne si zdřímni.
Když vyrazíš do světa, dávej pozor na auta, chytni někoho za ruku a drž se s ostatními pohromadě. Nepřestávej žasnout.
Vzpomeň si na semínko v plastikovém kelímku – kořínky míří dolů a rostlinka stoupá vzhůru a nikdo vlastně neví jak a proč, ale my všichni jsme takoví.
Zlaté rybičky, křečci a bílé myšky a dokonce i to semínko v kelímku – všichni umřou. My také.
A nikdy nezapomeň na dětské obrázkové knížky a první slovo, které ses naučil – největší slovo ze všech – DÍVEJ SE.
Všechno, co potřebujete znát, tam někde je. Slušnost, láska a základy hygieny. Ekologie, politika, rovnost a rozumný život. 
Vyberte si kterékoliv z těch pravidel a řekněte to složitými dospělými výrazy a vztáhněte si na to svůj život v rodině nebo práci, na svou vládu nebo svůj svět a uvidíte, že to platí, je to jasné a sedí to. A představte si, oč lepší by byl svět, kdybychom si všichni – na celém světě – každý den ve tři odpoledne dali koláček a mléko a pak si lehli a zdřímli si s polštářkem pod hlavou. Nebo kdyby základní politikou všech vlád bylo vždycky vracet věci nazpátek a uklízet po sobě.
A stále ještě platí – bez ohledu na to, kolik vám je let -, že když vyrazíte do světa, nejlepší je chytit někoho za ruku a držet se pohromadě.

Happy Birthday, Robert!

pátek 25. května 2012

Jak je důležité míti ručník. Dnes je Towel Day, ručníkový den

Douglas Adams. Jeho Stopařův průvodce po Galaxii se proslavil jako jediná trilogie v pěti dílech a filozofický epos, který si v ničem nezadá s Kantem a, nebojme se to říct, s Mojžíšem, neb stejně jako Mojžíš i Stopař má pět knih. Jen krátký výtah tří nejdůležitějších myšlenek:

  • NEPROPADEJTE PANICE.
  • Odpověď na základní otázku Života je 42. Bohužel, otázka samotná známa není. 
  • Základem všeho je ručník, nejlépe velký a z obchodního domu Marks and Spencer. 

Sám Mistr o ručníku říká v Restaurantu na konci vesmíru toto:

Pokud jde o ručníky, Stopařův průvodce po Galaxii o nich říká hned několik věcí.
Ručník je skutečně kolosálně užitečná součást výbavy hvězdného stopaře. Především má značnou praktickou cenu - můžete se například do něj zabalit, aby vám nebylo zima, když poskakujete napříč chladnými měsíci planety Jaglan Beta. Můžete na něm ležet na zářivých, mramorovým pískem vystlaných plážích Santraginu V a vdechovat opojné výpary z jeho moří. Můžete na něm spát pod hvězdami, jež tak rudě září na planetě pouští, Kakrafúnu. Můžete ho použít jako plachtu, až poplujete na maličkém voru po proudu drsné řeky Moth, můžete ho namočit pro boj zblízka, nebo si jím zahalit hlavu, abyste necítili jedovaté pachy žravé obludy Blátotlačky z Traalu a nestřetli se s jejím pohledem (je to nepředstavitelně tupé zvíře, myslí si, že když ji nevidíte, nevidí ani ona vás - blbá jak tágo, ale značně žravá). Když jste v úzkých, můžete jím signalizovat o pomoc. No, a samozřejmě se jím také můžete utřít, pokud vám po tom všem ještě připadá dost čistý.
Co je však ještě důležitější, je obrovský psychologický význam ručníku. Tak například když nějaký paďour (paďour = ten, kdo není stopař) zjistí, že stopař má ručník, automaticky předpokládá, že vlastní rovněž kartáček na zuby, žínku, mýdlo, krabici sušenek, čutoru, kompas, mapu, klubko provázku, sprej proti mravencům, výbavu do deště, skafandr atd. ap. A nejen to. Rád stopaři půjčí kterýkoli ze jmenovaných předmětů nebo cokoliv jiného, co stopař nešťastnou náhodou ‘ztratil’. Onen paďour si totiž pomyslí, že ten, kdo dokázal stopovat napříč a našíř celou galaxii, žít v drsných podmínkách a za pár šupů, porvat se s osudem a přeprat ho, a kdo přesto vždycky ví, kde má ručník, je zřejmě člověk, s nímž je nutno počítat.
Tento obrat ostatně pronikl i do stopařského slangu. Lze například říct: ‘Hele, sasuješ toho húpyho Forda Prefecta? To ti je teda frúd, kterej fakticky ví, kde má ručník.’ (sasovat = znát, brát na vědomí, seznámit se s, poznat po sexuální stránce; húpy = opravdu děsný frajer, frúd = opravdu děsně správný frajer).


Ručníkový den (anglicky Towel Day) je právě dnes - 25. května. Je oslavou Stopařova průvodce i oslavou Douglase Adamse.Poprvé se konal v roce 2001, dva týdny po Adamsově smrti. V posledních letech se koná pravidelně i v Česku, takže honem, "oblečte" si ručník a do ulic. Nejlépe stopovat:)

Místo závěru? DON’T PANIC!



pondělí 21. května 2012

Knihex? Knižní veletrh malých nakladatelství na břehu velké řeky

Knižní veletrh Svět knihy jsem zmiňoval včera. Dnes bych rád představil a doporučil druhý ročník knižního veletrhu, který s podtitulem "To nám nevyčtete" pořádá sdružení nezávislých nakladatelů na vltavské náplavce na Rašínově nábřeží. Kdy? V neděli 10. června 2012. Mediálním partnerem je rozhlasová stanice ČRo Radio Wave.

Pro koho je Knihex určen? Pro všechny, kdo mají rádi knihy. To především. A také pro ty, kdo hledají produkci menších a malých nakladatelství, ke které se jinak mohou obtížně dostat, protože "Babica ani Pohlreich to není a najdete to někde vzadu na polici...", jak by vám řekl běžný český knihkupec (trademark).

Letošní Knihex představí například nakladatelství dybbuk, Baobab, Fra, Lipník, časopis A2, z větších nakladatelů se Knihexu zúčastní Host či Labyrint. Celý program bude doplněn hudebními vystoupeními, děti i dospělí si budou také moci vyzkoušet svoji zručnost a naučit se něco nového při workshopech, pořádaných jednotlivými nakladateli - naučíte se knihvazačství, poznáte, jak se dělá sítotisk nebo knižní animace.

Pozor! Knihex není (pouze) pro knižní fajnšmekry, kteří opovrhují velkými komerčními akcemi (už zmíněný Svět knihy). Knihex je alternativa pro každého, kdo rád čte a kdo rád knihy kupuje. Nejlépe pod širým nebem.

Já na Knihex určitě dorazím a těším se, že se zase potkám s někým zajímavým, určitě se zastavím u stánku časopisu Lógr a dám si "levandulovou palačinku". Jsem také zvědavý, jestli budou veletržní slevy jako na Výstavišti a jestli nějaký velký knihkupec na náplavce zaparkuje s kamionem:)

Místo závěru? Doporučuji v neděli 10. června 2012 na Rašínovo nábřeží přijít. Vše podstatné můžete zatím sledovat na facebookovém profilu Knihexu.











neděle 20. května 2012

Svět knihy skončil. Nakladatelé se předháněli, on-line knihkupci zaspali

Knižní veletrh Svět knihy dnes skončil. Bylo to velké, větší než loni, alespoň co jsem měl možnost vidět v pátek, kdy jsem s nejstarší dcerou pražské Výstaviště navštívil. Moje dojmy? Velká snaha nakladatelů, neúčast on-line knihkupců (až na ostravského dravce jménem Knihcentrum.cz, který ale nebyl na veletrhu, nýbrž na Výstavišti) a fronty na občerstvení.

Veletržní sleva. Skoro na všechno. A kamion z Ostravy před Lapidáriem.

Hned u vstupu do areálu Výstaviště nás přepadl naháněč distribuce Dobrovský - kupon na slevu 20%. Pak slečny z Vyšehradu. Stejná sleva na zboží na jejich stánku. Ještě před samotným Průmyslovým palácem, tedy mimo placený prostor knižního veletrhu, čekal na příchozí kamion, okrášlený polepy Knihcentrum.cz. Ostravský knižní magnát Petr Michálek (a jeho Pemic) neponechal nic náhodě a dobře udělal. Zaparkoval před Lapidáriem, kudy musel každý návštěvník veletrhu projít.

V pátek odpoledne to bylo fajn, na autogramiádu Václava Klause jsem ale nečekal.

Páteční Svět knihy mě překvapil tím, kolik lidí se po Průmyslovém paláci pohybuje. Hlavně virtuální (vyhořelé) levé křídlo bylo plné a vzduch tam byl spíš nedýchatelný než dýchatelný. Hned u vchodu do tohoto křídla trůnila před stánkem Euromedia Group pod (ne)bezpečnostním sklem velkoformátová Dalí Bible, v samotném stánku jednoho z největších producentů knih u nás vůbec mě třikrát oslovila náhončí Knižního klubu. Jako člověk, který poměrně dlouho dělal pro internetový bux.cz jsem (raději) dělal, že neslyším. U stánku Euromedie jsem naživo viděl Petra Jandu, zblízka na těch sedmdesát vypadá. Při autogramiádě se nicméně usmíval a ruka s propiskou se mu netřásla. Jsem zvědavý, co budu v sedmdesáti dělat já.

Nakladatelé se snažili...

Být sám, možná se zastavím déle u stánku nakladatelství Wales, u Fantom Printu, u prezentace Palmknih nebo eReadingu, možná bych si poslechl nějaké autorské čtení. Zcela určitě bych se zastavil u stánku Hostu nebo Arga. Kroky sedmileté dcery ale neomylně vedly ke stánkům, kde byly k mání magnetické záložky do knížek (jednu si vzala do matematiky, jednu do slabikáře) či zlevněné (už tradičně) časopisy s hračkou na pultu Egmontu. Pak mě dcera dotáhla ještě ke stánku Fragmentu, kde se zrovna podepisovali pánové Uhlíř a Svěrák a kde jsme trochu nakupovali a hodně dalšího jsme toho dostali zadarmo. Děkuji příjemným dámám z Fragmentu. Abych nezapomněl, ve druhém křídle jsme samozřejmě nemohli vynechat stánek Albatrosu.

... internetoví knihkupci na Svět knihy kašlou.

Jestli mě něco na knižním veletrhu Svět knihy překvapilo, byla to naprostá ignorance ze strany internetových knihkupectví. Knihcentrum.cz, které jako jediné bylo vidět, bylo mimo prostory veletrhu, ale bylo vidět hodně a určitě oslovilo mnoho potenciálních zákazníků. Další internetové knihkupce jsem neviděl. Ani na veletrhu, ani mimo něj. Na veletrhu mělo stánek několik kamenných knihkupectví, pár antikvariátů. Širokosortimentová internetové knihkupectví letos chyběla. Jestli to byl záměr, byl to chybný záběr. Bux.cz, Neoluxor.cz, Kosmas.cz, nově otevřený Dumknihy.cz knižního řetězce Kanzelberger - ani ty největší jsem na veletrhu nepotkal. 

Kdo naopak nechyběl? Palmknihy a eReading.

Nechyběli naopak dva prodejci elektronických knih - o stánky Palmknih a eReadingu byl poměrně zájem. Stánek, který by představil platformu Wooky, na které běží například Ráj knih nebo ebux.cz, chyběl. Opět to považuji za chybu a hazard s budoucností. Ale asi zodpovědní lidé vědí, co dělají.

Celkový dojem? Bylo to fajn a těším se na další ročník.

Pár fotografií:








středa 28. března 2012

Box 21. Reading copies drsné severské krimi.

Severská detektivka. Larsson. Nesbo. Kepler. A pak spousta dalších. Známých. Méně známých. Neznámých. V tuzemsku neznámých, abych byl přesnější. Knížky se prodávají podle autora. Podle názvu už méně. Pokud se tedy nestanou "černou labutí", ale to bych hodně odbočil.

Anders Roslund a Borge Hellström jsou celosvětově známí a uznávaní autoři severské detektivky. Jejich drsné příběhy vycházejí v mnoha zemích (jsou přeloženy do více než 33 jazyků) a patří k tomu nejlepšímu, co severská krimi kdy nabídla. Tuzemský čtenář se s nimi bude moci seznámit poprvé v dubnu tohoto roku, kdy v Knižním klubu vychází jejich detektivka Box 21.

S Boxem 21 se Knižní klub vrací k reading copies, pracovním výtiskům, které dostávají blogeři, aby ještě před vydáním knihy napsali recenzi. A protože se na reading copies Boxu 21 podílím a protože jsem Box 21 i četl a je opravdu vynikající, doporučuji blogerům, twitteristům a dalším "síťařům" zapojit se:)


Box 21. O čem to je?

Do stockholmské nemocnice přivezou ztýranou ženu a lékaři zděšeně zjišťují, že byla brutálně zbičována. Jmenuje se Lydia, je z Litvy a stala se obětí obchodu s bílým masem – několik let žila uvězněna v luxusním bytě, dokud si neodpracuje „dluhy“. V téže nemocnici kriminalisté Ewert Grens a Sven Sundkvist pátrají po důkazech k usvědčení nájemného vraha, muže, jehož má Grens už pětadvacet let důvod upřímně nenávidět. Příběhy dvou lidí posedlých touhou po pomstě a trestu se protnou v nečekaném dramatu: s dvojicí těl provrtaných kulkami a nemocniční márnicí plnou rukojmí. Kdo je však viník a kdo oběť?

Českým čtenářům se knihou Box 21 poprvé představuje autorská dvojice Anders Roslund a Borge Hellström, jedni z neproslulejších představitelů drsné severské detektivky - jejich kniha Three seconds získala v roce 2009 ocenění jako "nejlepší švédský krimi román roku" (Swedish Academy of Crime Writers) - a to je ve Švédsku, kde tvořil Stieg Larsson, co říct!

Chcete reading copy? Napište si o ní:


"Závazné objednávky" přijímá nakladatelství Knižní klub do 3. dubna 2012 - napište si o výtisk! Jak? Vyplnňte jednoduchý "gůglí" formulář -> Chci reading copy Box severské krimi Box 21

Přeji skvělý čtenářský zážitek!




čtvrtek 22. března 2012

Minirozhovor s Kateřinou Tučkovou

Před časem jsem chválil nakladatelství Host, které se rozhodlo vydat nový román Kateřiny Tučkové Žítkovské bohyně nejprve jako e-knihu.

Nedalo mi to a položil jsem Kateřině Tučkové několik otázek - zajímal mě její vztah k eletronickým knihám a co stálo za revolučním (ano, to je to správné slovo) vydáním Žítkovských bohyní.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Co stálo za vaším rozhodnutím vydat svůj nový román nejprve jako eknihu? Byl to váš nápad?

Nebyl to můj nápad, nýbrž ředitele nakl. Host pana Tomáše Reichla. Strategii tohoto nakladatelství plně důvěřuji, takže jsem jejich nápad ráda přijala.


Co vy a eknihy? Čtete sama elektronicky nebo dáváte přednost klasice - tištěné knize? Jaký je váš názor na problematiku autorských práv v oblasti eknih? Jsou podle vás eknihy pro autory přínosem nebo ne?

Dávám přednost čtení z tištěné knihy, ale během cestování čtu i z iPadu. E-knihám fandím, i když se bojím, že stahování načerno poškodí mě i další autory. A pokud si lidé nebudou kupovat naše knihy, my je nebudeme bohužel moct psát. Živit se nějak musíme...

Co zajímavého nyní sama čtete? Doporučíte něco čtenářům?

Teď čtu příběhy z anglických dějin, ale každému zájemci o beletrii bych doporučila knihy Chucka Palahniuka, patří k mým nejoblíbenějším autorům. 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Kateřině Tučkové ještě jednou na dálku děkuji a potvrzuji - Chuck Palahniuk je výborný autor. Za několik dnů vychází v Odeonu jeho Prokletí (přečtěte si recenzi).

P.S. Žítkovské bohyně mám právě ve čtečce a je to skutečně skvěle napsaná kniha. Doporučuji!



sobota 25. února 2012

Magnesia Litera 2012. Máte svého favorita?

Přihlášek? 325. Nominací? 24. Odměna pro vítěze? 200 000 Kč. Řeč je o jedenáctém ročníku prestižní literární ankety Magnesia Litera, ankety, díky které se z knih, na které se může prášit na zapadlých policích knihkupectví, stávají bestsellery. Stane se tak i letos? Předloni Petra Soukupová. Loni Jan Balabán. Kdo letos? Sylva Fischerová nebo Marek Šindelka? Odeon nebo Argo? Bude to těžké.

Jedenáctý ročník Magnesie Litery bude slavnostně završen vyhlášením oceněných knih 4. dubna, již tradičně v přímém přenosu České televize. Kromě slavnostního ceremoniálu bude České televize od 12. března vysílat krátké portréty všech nominovaných (vždy dvouminutová vizitka na ČT 1 v 19:58 hod).

Nominace? Tady jsou:

Litera za prózu Michal Ajvaz: Lucemburská zahrada (Druhé město)
Sylva Fischerová: Pasáž (fra)
Jiří Kratochvil: Kruhová leč (Druhé město)
Josef Moník: Schweik it easy (Argo)
Jiří Stránský: Tóny (Hejkal)
Marek Šindelka: Zůstaňte s námi (Odeon)

Litera za poezii
Kamil Bouška: Oheň po slavnosti (fra)
Pavel Ctibor: Cizivilizace/Zvířátka z pozůstalosti (dybbuk)
Radek Fridrich: Krooa krooa (Host)

Litera za knihu pro děti a mládež
Renáta Fučíková, Daniela Krolupperová: Historie Evropy (Práh)
Radek Malý: Listonoš vítr (Albatros)
Iva Procházková: Uzly a pomeranče (Albatros)

Litera za literaturu faktu
Kateřina Horníčková, Michal Šroněk: Umění české reformace (Academia)
Jiří Knapík, Martin Franc a kol.: Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948-1967 (Academia)
Josip Kleczek: Život se Sluncem a ve vesmíru (Paseka)

Litera za nakladatelský čin
Edice Světová knihovna (Odeon)
Alexandr Solženicyn: Souostroví Gulag (Academia)
Filip a Marcela Suchomelovi: ...a z mlhy zjevily se útesy čínské. Obraz Číny v prvních fotografiích (Arbor vitae)

Litera za překladovou knihu
Irène Némirovská: Francouzská suita (Přeložila Helena Beguivinová, Paseka)
Vladimír Sorokin: Vánice (Přeložil Libor Dvořák, Pistorius & Olšanská)
Saša Stanišić: Jak voják opravuje gramofon (Přeložil Tomáš Dimter, Labyrint)

Litera pro objev roku
Kamil Bouška: Oheň po slavnosti (fra)
Ondřej Buddeus: 55 007 znaků včetně mezer (Petr Štengl)
Štěpán Hulík: Kinematografie zapomnění (Academia)

Nuže - máte svého favorita? Pokud ano, pošlete mu (jí) svůj hlas - třeba přímo prostředictvím stránek pořadatele - Hlasovat v anketě Magnesia Litera!

Nezapomeňte hlasovat také v anketě na tomto blogu - v pravém sloupci pod reklamou (a nad výpisem kategorií). Moc díky za účast a ochotu:) 

středa 22. února 2012

Fragment hledá autora bestselleru. Už jen týden!

Píšete? Pište! S Fragmentem. Nakladatelství Fragment hledá nové autory a hledá je rádo. Tato jejich bohulibá činnost určitě stojí za připomenutí. Nuže, autoři a autorky - připomínám.

Hledá se autor bestselleru

Nakladatelství Fragment vyhlašuje 2. ročník soutěže o nejlepší povídky
pro dospělé.

V období od 2. ledna do 29. února 2012 mohou dosud nepublikovaní autoři zasílat své příběhy o celkovém rozsahu 10 až 25 normostran. Společné téma povídek zní „O VZTAZÍCH S HUMOREM“ a text nesmí být dětskou literaturou. O pěti nejlepších autorech rozhodne hlasování široké veřejnosti a odborná novinářská porota. Vítězné povídky vydá Nakladatelství Fragment knižně.
  
Paralelně s výběrem nejlepší povídky vyhlašuje Nakladatelství Fragment také soutěž o nejhezčí obálku plánované knihy, která ponese název „O vztazích s humorem – Hledá se autor bestselleru 2012“. Zúčastnit se může kdokoliv, koho zatím grafický design neživí. Vítěze určí otevřené hlasování na webu soutěže společně s hodnocením čtyř odborníků.
  
Nová kniha bude za účasti autorů slavnostně pokřtěna Zdeňkem Svěrákem začátkem května 2012 v Paláci knih Luxor. Deset korun z každého vydaného výtisku bude zasláno na konto Paraple.

středa 8. února 2012

Lodyha, voe. Hlas Česko-slovenska.

Začínám se potit.

Ty voe, za chvíli na to vlítnu. Kde mám tu Rexonu? Jo, vim, že je pro ženský. Ale to neva. Rexonu potřebuju. Kdybych zvedal ruce, jako to dělal Petr Muk. Nebudou vidět kola v podpaží. Kola v podpaží jsoun humus. Dejdar by moh vyprávět. Blee.

Leoš do mě pořád něco hučí. Táhne z něj vodka. Říká, že Dara je šťabajzna. Kurva, Leoši, dej mi pokoj. Potřebuju se soustředit.

Lodyha... Lodyha...

Jak to v těch básníkách bylo? Lodyha...

Svědí mě oko. Káplo mi tam trochu šminky. Hlavně tu řasenku neztratit. Máma by mě zabila. Už abych byl na řadě.

Tak už! Už budu! Na řadě, tedy. Budu.Okem zkontroluju žiletku. Jo! Visí přesně tak jak má. Emo, voe!

Lodyha... lodyha...

Kdo si mě vezme do týmu. Pepa? Patrik? Michal? Já bych Daru. Ty voe, koukal bych jí na ko..., na prsa... je suprová. A zpívání rozumí, se ví, sakra.

Uf... dozpíváno. Žádný křeslo se neobrátilo. Maj to rozbitý ne, voe?

První se ozve Patrik: Vieš, rozhodí rukama, nič som v tom necítil...
Pak Dara: Hm...
Michal: Ty falzety... ty rozhodly (zatváří se nešťastně)
Pepa: Ty voe, dobrý, ty voe. Ještě na sobě makej, voe. Jedeme na vostro, voe?

Jsem na hajzlíku. Utírám si z vočí řasenku. Tečou mi slzy. Svině! Svině to sou. Ani lodyha nepomohla.

Neva. Táta má ve skříni kvádro. Na podzim to rozjedu jinak. Zkusim tancovat. Na jedničce, ty voe.


sobota 31. prosince 2011

Surcoufovo dědictví

Robert Surcouf. Král korzárů. Baron císaře Napolenona. Hrdina, kterého se zmocnil němý i mluvený film a který zaujal Alexandra Dumase i Karla Maye. Muž, jehož slavná věta stojí v záhlaví tohoto blogu: „A man fights for what he lacks the most!“.

Můžeme se  dohadovat, zda je slůvkem "man" myšlen muž nebo zda je výrazem označen člověk jako takový. Můžeme se dohadovat, ale nic to nemění na faktu, že každý z nás bojuje nejvíce o to, co mu nejvíce schází.

O co budete bojovat příští rok vy? Bude to láska? Budete zachraňovat raněný vztah? Nemocné tělo? Nemocnou duši? Sami sebe? Lidé si dávají předsevzetí, aby je po pár týdnech odložili a zapomněli na ně. Život je přitom jednoduchý. Jen lidská mysl je složitá. Zbytečně složitá. Přeji vám, ať v roce 2012 najdete to, co hledáte. Nezapomeňte - „A man fights for what he lacks the most!“.

Toť pro dnešek vše, příště o knihách. A přespříště zase. O knihách. Protože knihy jsou magnet a vášeň, díky které člověku vyschne v krku a zatemní se před očima, když se stane součástí příběhu, když se ztotožní s autorem a jeho pohledem na svět.  Budu rád, když mě někdy navštívíte.