Frederick Forsyth: Příběh Biafry - poprvé česky

Fredericka Forsytha netřeba českým čtenářům představovat - přinejmenším Den pro Šakala zná téměř každý. Kdo ne jako knihu, tak zcela určitě jako skvělý film (verze z roku 1973 je asi tou "nejkultovnější").


Forsyth je mistrem špionážního románu, výše zmíněný Šakal je toho důkazem. Je Forsythovým druhým románem. Prvním je Příběh Biafry (The Biafra Story, The Making of an African Legend, 1968). Po více než čtyřiceti letech od svého vydání vychází česky, a to hned v nákladu 15 000 výtisků. A stejně jako další Forsythovy tituly pod značkou Knižní klub.


Biafra je nigerijská provincie, bohatá na ropu a další nerostná bohatství, která se na konci šedesátých let 20. století pokusila (neúspěšně) vyhlásit nezávislost. Občanská válka v Nigérii, která do té doby probíhala latentně, propukla naplno. Fredrick Forsyth byl přitom. Nejprve jako reportér BBC a poté coby nezávislý novinář - když jej BBC za jeho postoje k situaci v Biafře vyhodila (Forsyth projevoval příliš pochopení pro povstaleckou Biafru, méně pochopení už měl pro britskou podporu Lagosu).

Příběh Biafry je román, na kterém Forsyth vypiloval svůj styl - věcný, střídmý a jasný. Román zaujme jako kronika tragické občanské války, jednoho dva a půl roku trvajícího nerovného boje, ve kterém David (Biafra) bohužel nad Goliášem (Nigérie) nevyhraje. Příběh Biafry je nelítostnou kronikou jednoho z nejkrvavějších konfliktů na africké půdě vůbec a obžalobou Západu, který vraždění mlčky přihlížel.


Příběh Biafry není ale jedinou knihou, kterou Forsyth občanské válce v Nigérii věnoval. V roce 1982 (revidované vydání 1991) vydal biografii svého přítele a vůdce Biafry Chukwuemeka Odumegwu Ojukwu. České vydání jsem nikde nenašel, pokud někdo o něčem víte, dejte vědět v komentářích. Díky.

Příběh Biafry samozřejmě doporučuji. Je to sice "jiný" Forsyth, ale je to skvělé, napínavé a pravdivé (reportážní) čtení z exotického prostředí. Až budete mít cestu do knihkupectví, na Příběh Biafry určitě nezapomeňte!


Tweet

Krátce: Brouk s hákovým křížem na krovkách má svůj trailer! A podařený.

Když jsem na tomto místě před časem recenzoval svérázný román Neda Beaumana Boxer, brouk (recenzi si můžete přečíst tady), říkal jsem si - tahle knížka je jasný adept na booktrailer. Neuplynul měsíc a trailer je tady. A povedený. Hodně povedený. Hlavně ta část, kde spolu chatují Kevin a Stuart, je prostě... skvělá:

KEVIN: tyvle dneska sem videl mrtvolu

STUART: vykopals ji:)

KEVIN: bez prdele

STUART: a kde jako

KEVIN: to ti nemuzu rict

Jestli vás recenze (přečetli jste si jí?) k přečtení Boxera, brouka zatím nepřesvědčila, booktrailer by měl být tou poslední příslovečnou kapkou. Já můžu jen zopakovat - tuhle knížku doporučuji.

Tweet

Indriðason, Nesbø - dva Seveřané najednou. Knižní novinky 11. týdne

Dvanáctý týden roku 2012 je (co se knižního dění týče) zasvěcen severské krimi. Vycházejí hned dvě detektivky skandinávských autorů. Jedna z Norska, druhá z Islandu. Jedna z Knihy Zlín, druhá z nakladatelství Moba. Autorem jedné je Jo Nesbø, autorem druhé Alnardur Indriðason. Jedna se jmenuje Spasitel, druhá Oběť. Pojďme si je představit. Obě stojí za přečtení.

Jo Nesbø: Spasitel

Nemesis, Pentagram a nyní  Spasitel. České vydání šesté knihy série s vrchním komisařem Harry Holem v titulní roli je na spadnutí. Spasitel vychází 15. března, předcházela mu (pro Knihu Zlín již typická) reading copies kampaň. Sám jsem měl možnost si Spasitele přečíst ještě před vydáním a musím říct, že je to setsakra dobrá detektivka, která má přesně to, co od detektivky očekávám - nečekané rozuzlení. Koneckonců, mám tady jednu recenzi. Malý úryvek:

Když Harry potkal Sally. Romantická komedie Nory Ephron (za scénář byla nominována na Oscara) je o lásce. Když ale Harry potká Spasitele, je to o něčem docela jiném. O znovu probuzené nenávisti. O naději, že zítra bude líp než dneska a ještě líp než včera. O tom, že za dávné hříchy se musí zaplatit. I když se nechce. I když to setsakra bolí. (přečíst celou recenzi)


Spasitele doporučuji.




Alnardur Indriðason: Oběť - islandská detektivka

Alnardur Indriðason patří mezi hvězdy islandské detektivky. I u nás je dobře známý, připomeňme jeho Severní blata (česky Moba, 2004), Mrazivou noc (česky Moba, 2005) nebo Codex Regius (česky také Moba, 2011). Hlavní postavou většiny příběhů je komisař Erlendur Sveinsson - je mu padesát, manželství se mu nepovedlo, jeho dvě dospělé děti bojují s drogovou závislostí.

Oběť - z anotace nakladatele:

V jednom bytě v Reykjavíku je nalezen muž s podříznutým hrdlem. Zdá se, že pachatel i oběť se znali, neboť nic nenasvědčuje násilnému vniknutí. Komisařka Elinborg spatří pod postelí kašmírový šál, který vydává podivnou vůni, a v kapse oběti je rovněž nalezena tzv. "znásilňovací droga". Erlendurova kolegyně tuší, že vražda byla odplatou za brutální zločin, který nebyl nikdy potrestán. Zatímco se komisař Erlendur snaží ve fjordech vyrovnat s traumatickými zážitky z dětství, vyšetřuje Elinborg vraždu, která otřese nejenom jí.

Knihy Alnardura Indriðasona patří mezi povinnou četbu těch, kdo to se severskou krimi myslí alespoň trochu vážně. Já sám mám za sebou Codex Regius a Severní blata a Oběť si určitě ujít nenechám. Doporučuji. Vychází 13. března.


Tweet

V Triádě vyšla Blatného Pomocná škola Bixley

Poezie je na okraji čtenářského zájmu. Lépe řečeno - poezie se neprodává. A ještě lépe - tištěná poezie se neprodává. Budoucnost poezie je v šíření elektronickou formou (eknihy, sdílené video, sociální sítě ve všech podobách).

Stále ale vycházejí skvosty, o kterých je třeba hovořit, které je třeba představovat a kterým je třeba pomoci ke čtenářům. Vydání Pomocné školy Bixley Ivana Blatného z nakladatelství Triáda, které se dostává na knižní trh právě nyní, k těmto skvostům patří.

Triáda o kritickém vydání básní v rozšířené podobě říká:

Soubor, uspořádaný do tří částí, uveřejňuje v dosud nejrozsáhlejším výběru básně významného českého básníka, člena Skupiny 42 I. Blatného (1919–1990) z „cyklu“ Pomocné školy Bixley.


První část (Pomocná škola Bixley 1979) obsahuje sbírku Pomocná škola Bixley z roku 1979 (tiskem Praha, Torst 1994). Jako celek je zde publikována potřetí, až na malé výjimky beze změn. Ve druhé části (Pomocná škola Bixley 1987) jsou zařazeny básně z torontského vydání, pokud nebyly součástí sbírky z roku 1979 a pokud byly v pozůstalosti nalezeny jejich rukopisy. Tato část je zde knižně publikována podruhé, poprvé však ve znění, jež respektuje rukopisy, čímž se od torontského vydání liší. Třetí část (Pomocná škola Bixley 2011) vychází knižně jako celek poprvé. Obsahuje texty z přelomu 70. a 80. let 20. století, jež se zachovaly v pozůstalosti a byly postupně publikovány v časopisech a ve výboru The Drug of Art (New York 2007).


Ediční poznámky a komentáře uvádějí ediční historii básní z cyklu Pomocné školy Bixley, evidují předchozí otisky a detailní rozdíly mezi nimi a rukopisným zněním, a dále předkládají vysvětlivky k jednotlivým básním. Soubor doplňuje rejstřík jmen a názvů. Bibliografie obsahuje informace o knižních a časopiseckých otiscích básní z období vzniku Pomocné školy Bixley a o vybraných článcích a studiích o exilové tvorbě I. Blatného.


Kniha má 408 stran a  ve spolupráci se Zbyňkem Hejdou a Vratislavem Färberem ji uspořádali a k vydání připravili Antonín Petruželka a Adéla Petruželková. Koupit ji můžete přímo na internetových stránkách nakladatelství Triáda nebo v každém dobrém knihkupectví.

Ze sbírky Pomocná škola Bixley:


ŽIVOT
Nikde nebýti, ó nikde ty má zemi, 
chtěl jsem být uvnitř, hluchoněmý.


No, I stay here on the gas pipe-line, 
surrounded by british policemen.


I won't ditch my old knife, 
I'll stay in the monastery.


Tweet

Palahniukova procházka peklem - druhá ochutnávka

Peklo v Palahniukově pojetí je místem, kam se dostane (skoro) každý. Posuďte sami, jestli se i vy máte proč bát, že půjdete do pekla! Mám pro vás druhou krátkou ukázku z Prokletí Chucka Palahniuka. A veselé čtení to není pro programátory - 85 procent z těch, kdo se živí v IT, skončí v pekle. Tohle jejich provinění stačí samo o sobě.

"... podle Babety skončí v pekle 98,3 procenta právníků. Naproti tomu čeká věčné zatracení jen 23 procent rolníků. Směr peklo se vydá asi 45 procent majitelů menších obchodů, ale 85 procent autorů počítačového softwaru. Do nebe vystoupá zřejmě jen stopové množství politiků, ale z hlediska statistiky se to dá brát, jako že jich v plamenech pekelných skončí sto procent. Stejně jako sto procent novinářů a lidí se zrzavými vlasy. Kdo ví, proč to tak je, ale lidé menší než 160 cm mají vyšší šanci skončit jako zatracenci. Zrovna tak lidi s BMI nad 0,0012...


... poměr mezi blondýnami a brunetami  je v pekle tři ku jedné. Prokletí hrozí skoro šestkrát víc lidem, kteří mají dva a více roků vyššího než středního vzdělání. Totéž platí o lidech, kteří vydělají ročně víc než sedmimístnou sumu v dolarech...


... podle božského zákona je je každému člověku dovoleno za celý život zatroubit na klakson jen pětsetkrát. Jedno zatroubení navíc - a bez ohledu na okolnosti je výsledkem automatické uvržení do pekla. Pak se není co divit, že v pekle končí všichni taxikáři. Podobné neporušitelné pravidlo se týká zahazování vajglů. prvních sto je povoleno, ale každý nad to vede k věčnému zatracení bez naděje na odvolání..."

Palahniuk ve své novince hýří nápady. Někdy tolik, že je člověk všechny najednou sotva vstřebá. Ale číst Prokletí baví. Hodně baví. Prokletí vychází v dubnu v Odeonu a už dneska říkám - bude to událost.


Tweet

Stalo se: Poprvé vychází ekniha dřív než kniha tištěná

Na 29. únor roku 2012 se možná jednou bude vzpomínat jako na den, kdy se v Česku stalo do té doby nemyslitelné. Poprvé ve velkém nakladatelství vychází kniha nejprve v elektronické podobě, přičemž tištěná verze bude následovat později. K odvážnému kroku se rozhodly brněnské nakladatelství Host a jeho kmenová autorka Kateřina Tučková, laureátka ceny Magnesia Litera za rok 2010 (Vyhnání Gerty Schnirch).

Na první pohled nenápadný krok se může snadno stát krokem zlomovým. Zatím se autoři a nakladatelé bránili i tomu, aby elektronická verze knihy vyšla ve stejný den jako tištěná. Současný stav je takový, že nakladatelství vydá knižní novinku, zajistí jí větší či menší marketingovou podporu, ale na trh, na kterém čekají majitelé desetitisíců čteček a tabletů, vypustí pouze tištěnou verzi. Ta elektronická přichází většinou až několik měsíců poté.

Důvody jsou logické - nakladatelům vydělává tištěná kniha, eknihy zatím generují jen velmi malé obraty na to, aby se na nich dala vystavět trvale udržitelná ekonomická koncepce. Nakladatel se snaží úspěšně prodat tištěnou knihu, obává se, že pokud by vydal ebook ve stejný okamžik, prodělá kalhoty. Všechny ochrany ebooků jsou prolomitelné, nahrát eknihu na některý se serverů pro sdílení souborů (například uloz.to), je otázkou chvíle.

To se stalo například s biografií Steva Jobse, vydanou nakladatelstvím Práh. Bylo by vcelku zajímavé zjistit, kolik majitelů elektronické verze této knihy si ji zakoupilo legálně a kolik se jich vydalo cestou "stáhnu si to zdarma". Tištěný Jobs se prodával (a stále prodává) velice dobře, není důvod se domnívat, že ekniha byla žádána méně.

Prodal by Práh tištěných Jobsů o pět nebo deset tisíc kusů více, kdyby eknihu vydal se zpožděním měsíců, jak je běžné? Vydrželi by příznivci tak dlouho čekat na to, až si budou moc koupit verzi knihy pro svůj iPad, Android, Kindle apod.? Tištěný Jobs stojí doporučených 499 Kč, elektronický (bez DRM) 350 Kč. Nelegálně stažený je za 0 Kč. Nakladatelství uvádí prodej 35 000 výtisků Jobsovy biografie. Kolik nelegálních kopií bylo staženo se asi zjistit nedá. Ale kdyby jich bylo například dalších 20 000 - to už je velký zářez do ekonomiky nakladatelství.

Neříkám, že to přesně takhle bylo a že to přesně takhle musí být - přinejmenším v žánru krásné literatury to patrně bude fungovat jinak, Steve Jobs je autorem pro technicky zdatné a ti vědí, kde hledat, když nechtějí platit.

Každopádně, nakladatelství Práh prokázalo velkou odvahu, vydat tištěnou a elektronickou verzi (zopakujme - bez DRM) životopisu Steva Jobse krátce po sobě, ale někdo ten první krok někdy udělat musí. Host se nyní odvážil ještě dál. Nový román Kateřiny Tučkové vydává nejprve elektronicky, právě dnes 29.2.2012. Tištěná verze bude následovat za deset dnů.

Jak se budou prodeje vyvíjet? Využije Host momentu "jsme první" a postaví na nevyzkoušeném obchodním modelu marketingovou kampaň? Nebo je elektronické vydání novinky Kateřiny Tučkové pokusem, který má proběhnout potichu a má zjistit, jak čtenáři a trh zareagují? Od věci není ani otázka "pirátů" - dodrží obvyklé půlroční hájení než dají knihu ke stáhnutí zdarma?

Odpovědi se hledají těžko tam, kde dosud chybí zkušenost. Jsem zvědavý, jak experiment, kdy nejprve vychází ekniha a až s odstupem tištěná kniha, dopadne. Byl bych rád, aby dopadl dobře a aby se knižní novinky začaly konečně prodávat elektronicky ve chvíli, kdy jsou ještě novinkami.

Abych nezapomněl. Průlomovou knihou, o níž je celou dobu řeč, jsou Žítkovské bohyně. Silný příběh, zajímavé téma, pokud máte tablet nebo čtečku, doporučuji stáhnout. Kniha je k dispozici bez zabezpečení DRM jako ePUB, Mobi a PDF, je k zakoupení též pro zařízení, fungující na platformě Wooky. Knihu zakoupíte ve všech dobrých internetových obchodech, cena je stanovena na 189 Kč (tištěná bude za 329 Kč).

P.S. Nemám patent na rozum, je možné, že podobný pokus už tady byl. Nevím o něm. Pokud vy ano, budu rád, když mě upozorníte. Díky.


Tweet

Velký dům a Proč jsme takoví sráči? Knižní novinky - 10. týden 2012

Které knižní novinky, vycházející příští týden, mě zaujaly natolik, že vám je teď a tady představím? Román významné americké autorky Nicole Kraussové Velký dům a černočerný pohled na soudobou americkou společnost, kniha, která má poněkud "problematický název" - Proč jsme takoví sráči?

Nicole Kraussová: Velký dům

Nicole Kraussová bývá označována (vedle Davea Eggerse a Jonathana Safrona Foera) za jednu z nejvýraznějších postav generace mladých amerických romanopisců. Český čtenář měl možnost seznámit se s její tvorbou v románech Muž vejde do pokoje a Dějiny lásky, které patřily k tomu nejlepšímu, co přinesl knižní rok 2011.

Nyní v nakladatelství Argo vychází Velký dům, soubor čtyř příběhů a čtyř hlasů, které se všechny vztahují k jednomu psacímu stolu a těm, kdo u něho po delší či kratší čas v různých domech a bytech pracovali. Všichni zde vyprávějí o svém životě, svých úspěších a prohrách, o nenaplněných snech a touhách, jakož i o těch několika málo splněných.

Recenzi knihy naleznete například na serveru Literarni.cz (jedná se o překlad recenze Patricka Nesse pro The Guardian).

Velký dům vychází 6.3.2012 v nakladatelství Argo v překladu Michaely Markové.


Denis Leary: Proč jsme takoví sráči?
Příručka pro ty, kteří chtějí zůstat tlustí, arogantní, líní a blbí

Denis Colin Leary, americký herec, komik, spisovatel a režisér irského původu, je hvězdou a spolutvůrcem televizního pořadu Rescue Me. Jeho stand up vystoupení jsou plná toho nejčernějšího humoru a ironie. Čeští čtenáři se s Denisem Learym mohli seznámit už v roce 2009, kdy nakladatelství Dokořán vydalo jeho knihu Rakovinu nevyléčíš - možná si ještě pamatujete píseň Jsem kokot, která se prosadila v hitparádách nezávislých rozhlasových stanic.

Jaká je kniha Proč jsme takoví sráči?

V knize Proč jsme takoví sráči z roku 2008 se Denis Leary  arogancí a nadhledem sobě vlastními opírá do tlustých a tupých a líných Američanů, do jejich ještě tlustších, tupějších a línějších dětí a kocourů, do církve, politiků a v neposlední řadě do celebrit, které jsou už tak tupé a vymleté drogami, že vám z toho zůstane rozum stát. 

Tolik oficiální anotace knihy. Můj názor? Pokud jste tlustí, arogantní. líní a navíc ještě blbí, budete se možná bavit... Pokud jste hubení, přátelští, pracovití a chytří, budete se bavit určitě.

Denis Leary naživo? Tady je!

Kniha Proč jsme takoví sráči vychází 6.3.2012 v nakladatelství Dokořán v překladu Jiřího Piluchy.

Tweet

Christopher Paolini: Inheritance - dočkáme se 30. března!

Je otázka, zda Christopher Paolini věděl, co rozpoutá za šílenství, když se ve věku patnácti let pustil do psaní Eragona. A když se (o rok starší) vydal na cestu po amerických středních školách v čarodejnickém převleku, aby svoji knihu propagoval.

Patrně nevěděl. A nevěděl to ani v okamžiku, kdy mu rodiče Eragona vydali ve vlastním nakladatelství Paolini International LLC v roce 2002.

Tušit asi začal, když o rok později vyšlo nové vydání v nakladatelství Knopf Books for Young Reader. A jistý si mohl být, když se stal jako devatenáctiletý nejprodávanějším autorem podle New York Times. Eragon se stal okamžitě mezinárodním bestsellerem, v roce 2005 pak následoval Eldest a v roce 2008 Brisingr, který se v České republice držel několik týdnů v žebříčku SČKN (Svaz českých knihkupců a nakladatelů) na samém vrcholu - od českého vydání v lednu do května 2009.

Trilogie Odkaz dračích jezdců, příběh, v němž chlapec a drak bok po boku dospívají a bojují proti křivdě a zlu, se mohla zdát uzavřena. Ale nebyla. Paolini se ještě před vydáním Brisingra vyjádřil, že nestihl ve třech dílech vyjádřit vše, co vyjádřit chtěl. A že třetí díl vyjde nadvakrát. Z trilogie se stala tetralogie, čtvrtý díl, nazvaný Inheritance, vyšel ve Spojených státech a některých dalších zemích v listopadu roku 2011. Za první dva týdny se prodalo půl milionu výtisků. Sen každého autora.

O čem je čtvrtý díl Odkazu dračích jezdců? Co říká oficiální anotace ke knize Inheritance?

Není tomu tak dávno, co byl Dračí jezdec Eragon obyčejným chudým farmářským chlapcem a jeho dračice Safira pouhým modrým kamenem v lese. Nyní právě na nich závisí osud celé civilizace.
Dlouhé měsíce výcviku a bojů přinesly mnohá vítězství a naději, ale také srdcervoucí ztrátu. A ta nejtěžší bitva je přitom teprve čeká: musí se postavit samotnému Galbatorixovi. Aby zvítězili, budou muset být skutečně silní a odvážní. Pokud to nedokážou oni, neporazí Galbatorixe nikdo. Druhá šance neexistuje.
Jezdec a jeho drak došli dál, než se odvážil kdokoli jiný. Ale podaří se jim porazit samotného krále zla a obnovit v Alagaësii spravedlnost? A pokud ano, co budou muset obětovat? 

Kdy vyjde Inheritance u nás? Dočkáme se 30. března 2012!

Pozor! Christopher Paolini přijede do Prahy!

Mimochodem, to není všechno. Christopher Paolini se na začátku června (3.6 - 6.6.) chystá do České republiky. Nakladatelství Fragment při této příležitosti chystá po jeho fanoušky soutěž (pravidla ještě nejsou známa), jednou z cen bude přitom splněný sen mnoha fanoušků a především fanynek (Christopher je pohledný mladý sympaťák) - brunch s Christopherem Paolinim.

Tři videotrailery na závěr. 

První je oficiální upoutávkou na Inheritence (česky otitulkovaná původní verze), druhý je z představení Inheritance v knihkupectví Barnes & Noble v New Yorku a třetí zachycuje okamžiky, kdy Paolini odevzdává rukopis redaktorce nakladatelství.

Tweet

Larsson. Bez předpírky. A pořádně vyždímat.

Stieg Larsson se provinil. Dovolil si zemřít předtím než ho jeho literární dílo - Milénium - stihlo proslavit. Každé provinění musí následovat trest. Jaký je ten Larssonův?  Jeho dílo se stalo tím, čemu se říká "hype", je přelarssonováno, Larssonovo dílo je vykládáno z tolika pohledů, z kolika je to jen možné, vznikají vzpomínkové knihy těch, kdo Larssona zaručeně znali i těch, kdo se chtějí na jeho posmrtné slávě jen přiživit.

Rok 2011 byl rokem Stiega Larssona - po vzpomínkové knize Evy Gabrielssonové, životní družky (Milénium, Stieg a já - česky vyšla v Hostu na podzim 2011) bylo Milénium vydáno jako audiokniha (úctyhodných 14 hodin přednesu "doktora House"). Pak přišla hollywoodská adaptace první dílu Milénia (v režii Davida Finchera). Následovalo nové vydání dílu Muži, kteří nenávidí ženy - tentokrát brožované, levnější a s filmovou obálkou.

Nyní nás na konci února (pravděpodobné datum vydání je 29.2.2012) čeká další larssonovský kus - Tajemství dívky s dračím tetováním. A opět v Hostu.


Co by bylo, kdyby Larsson neumřel 

Anotace knihy říká: Proč je postava Lisbeth Salanderové tak výjimečná? Co na smrti Stiega Larssona jsou jen spekulace a co skutečnost? Jaké změny se dějí v překladech Larssonových knih po jeho smrti a proč? Jak měla vypadat čtvrtá kniha série? Dochovaly se nějaké poznámky k tomu, kam se měla celá série, původně plánovaná jako desetidílná, vlastně ubírat? Měli jsme se potkat s Lisbetiným dvojčetem Camillou? Poskytla Lisbeth novou definici feminismu? Jak dopadnou boje mezi Larssonovými dědici? A kdo patří mezi nejslibnější následovníky Stiega Larssona?

Autory knihy jsou Dan Burstein a  Arne de Keijzer. Ti už v  roce 2004 využili ve svůj prospěch fenomén celosvětového bestselleru Šifřa mistra Leonarda Dana Browna  a v krátkém časovém odstupu vydali nejprve Tajemství da Vinciho kódu a Tajemství Andělů a démonů (obě česky vyšly v nakladatelství Alman v roce 2006). Nejde přitom o autory, kteří by knihy šili horkou jehlou, jako to dělá například česká specialistka na biografie náhle odejdivších Michaela Košťálová (bulvární spisky Václav Havel - vzpomínková kniha nebo Tragický osud spisovatelky Simony Monyové, které vznikly pouhým vytěžením internetových zdrojů).

Autoři Tajemství dívky s dračím tetováním pečlivě sbírali materiál, potřebný k sepsání hutného a sdělného díla. Navštívili Švédsko, kde procestovali místa, kde se děj Milénia odehrává, za průvodce si vzali švédského novináře a Larssonova přítele Johna Holmberga. Dá se čekat, že Tajemství dívky s dračím tetováním bude poměrně kvalitním čtivem pro příznivce Milénia a Stiega Larssona.

Pro ty, kdo vládnou anglickým jazykem, odkaz na rozhovor s Danem Bursteinem právě o knize Tajemství dívky s dračím tetováním - pokračujte prosím tudy.


Tweet

Když Harry potkal Spasitele. Jo Nesbø. Kniha šestá (recenze)

Když Harry potkal Sally. Romantická komedie Nory Ephron (za scénář byla nominována na Oscara) je o lásce. Když ale Harry potká Spasitele, je to o něčem docela jiném. O znovu probuzené nenávisti. O naději, že zítra bude líp než dneska a ještě líp než včera. O tom, že za dávné hříchy se musí zaplatit. I když se nechce. I když to setsakra bolí.

Harry Hole, hlavní postava Spasitele a vrchní komisař osloské policie, je muž svérázných způsobů. Alkoholik, který se pokouší abstinovat, policista, který s gustem překračuje pravomoci a na kterého nadřízení působí jako pověstný červený hadr na býka. Ale také vyšetřovatel, za kterým nezůstávají nevyřešené případy. I proto ho nadřízení berou na milost.

Kniha šestá série s Harry Holem v hlavní roli Spasitel se odehrává ve třech vzájemně se proplétajících liniích. První začíná v roce 1991, kdy je na letním táboře rodin norské Armády spásy znásilněna dcera jednoho z vysokých důstojníků organizace. Znásilnění nikdy nevyjde najevo.

Následuje střih. Přeskočíme dvanáct let a ocitáme se v Paříži, kde se na svou předposlední zakázku chystá Spasitel, profesionální zabiják, bývalý dětský obránce Vukovaru, který viděl umírat tolik jemu blízkých, že je pro něj smrt všední součástí života. Když splní úkol, čeká jej poslední mise. V Oslu.

Třetí linie. V Oslu je před Vánoci, když se v jednom z hotelů ubytuje cizinec. Hovoří anglicky s východoevropským přízvukem. Objednává pokoj na jednu noc, kolem krku má uvázaný červený šátek, památku na zastřeleného velitele protisrbských jednotek ve Vukovaru. Je připraven splnit úkol. Jako vždy má sedm nábojů. Nikdy nepotřeboval víc než jeden. V Oslu se ale něco zvrtne. Na předvánočním koncertu Armády spásy je zastřelen Robert Karlsen. Obětí ale měl být Robertův bratr Jon.

Spasitel se o svém omylu dozví na letišti, kde čeká na zpožděný let do Záhřebu. V sázce je příliš na to, aby nechal správný cíl běžet. Musí svůj úkol stůj co stůj dokončit. To ale nebude tak snadné. V cestě mu totiž stojí Harry Hole, vrchní komisař osloské kriminálky, kterému se na celém případu cosi nezdá...

Nesbø. Láska na druhý pohled

Jo Nesbø mě na první pokus neoslovil. Nemesis na mě nezapůsobila valným dojmem. Zápletka, které jsem jen těžko věřil, (pro mě) plochý příběh. Zkrátka - Nesbø byl pro mě "out". Prostě ke mě přišel ve špatný čas. Spasitel přišel naopak v čas nejlepší možný a pohltil mě. Doslova. Jsem náročný čtenář a detektivka na mě často působí dojmem nedotaženosti a nereálnosti. Spasitel mezi tyto detektivky nepatří. Spasitel je uvěřitelný velice snadno. Spasitel vypráví příběh, který by se mohl stát. Stačí mu přitom zdánlivě obyčejné ingredience - nenávist, nenaplněné city, beznaděj i její opak, naděje.

Spasitel zaujme i svojí formou. Jestliže například Hypnotizér Larse Keplera využíval zajímavého efektu "znovuvyprávěného" a čtenář tak měl často pocit jakéhosi deja-vu, Nesbø ve Spasiteli používá neméně zajímavého (a na soustředěnost čtenáře náročného) efektu, kdy děj jedné dějové linie končí v nějakém prostředí a děj linie další ve stejném prostředí začíná. Někdy bylo trošku těžké odlišit, že děj už není vyprávěn z pohledu Spasitele, ale Harryho Holea nebo dalších postav, ale bylo to každopádně zajímavé a udržovalo mě to ve střehu. A správná detektivka ve střehu udržovat musí, nic naplat.

Druhý poznatek k použité formě. Nesbø (a v tom já osobně vidím úspěch jeho knih, stejně jako úspěch Larssona, Keplera a dalších) je vizuálním autorem. Jeho knihy jsou filmovým příběhem, vepsaným do stránek knihy. Má to spád, je to plastické a je to podobné úspěšným televizním seriálům - i tam na konci dílu (kapitoly) dochází ke zvratu, který vás drží v napětí do dílu příštího (nebo do další kapitoly). I proto se Nesbø jen těžce odkládá a člověk by někdy raději přejel stanici, kam ho veze jeho vlak...

Moje hodnocení? Jo Nesbø je skvělý autor skvělých detektivních příběhů. A Spasitel patří k tomu nejlepšímu, co současná evropská detektivka má (i když Spasitel je záležitost roku 2005). Kniha si na nic nehraje. Říká o sobě, že je detektivka a detektivkou také je. Nefilozofuje. Zcela určitě doporučuji k přečtení. V žánru detektivky je to v současné době asi vážně to nejlepší. Dávám 10/10.

Ještě malé upozornění pro ty, pro které je Spasitel první knihou série s Harry Holem - ne, opravdu nemusíte mít strach, že budete ochuzeni o přesahy už vydaných dílů série. Spasitel je skvělé čtivo i jako "jednorázovka". A Nesbø stejně česky vychází napřeskáčku:)

Spasitel vychází 14.3.2012 v nakladatelství Kniha Zlín v překladu Kateřiny Krištůfkové.


Tweet

Chuck Palahniuk: Prokletí - první ochutnávka

V dubnu se dočkáme. Damned Chucka Palahniuka z roku 2011 vychází jako Prokletí v Odeonu. Malá (skutečně maličká) ochutnávka. A hned z první kapitoly. Začátek je impozantní - posuďte sami!

Jsi tam, Satane? Tady Madison. Sem do pekla jsem právě přišla, ale nemůžu za to, leda snad, že jsem umřela na předávkování marihuanou. Dost možná jsem v pekle proto, že jsem tlustá - fakt, jak prase na krmníku. A jestli se do pekla dá jít za nedostatek sebeúcty, tak jsem tu kvůli tomu. Škoda, že ti nemůžu nalhat, že jsem hubená jako lunt a mám blond vlasy a velké kozy. Ale veř mi, že mám dobré důvody být tlustá...

Aby i ti, kdo Palahniuka moc nesledují, věděli, o čem že je řeč - oficiální anotace knihy říká toto:


Tušíte, za co se můžete ocitnout v pekle? Vůbec nemusíte někoho podříznout nebo hodit v sudu do přehrady. Vsaďte se, že do pekla půjdete už za to, když si párkrát uprdnete v přeplněném výtahu. Když budete furt troubit v autě. A nebojte se – právníci nebo novináři tam jdou všichni, troubení netroubení. Dvanáctý román Chucka Palahniuka je váš průvodce peklem. Připravte se, černá limuzína čeká… Dvanáctiletá Madison končí v pekle prý kvůli předávkování marihuanou. Má plné zuby jak života, tak smrti. Sotva se zorientuje, zjistí, že je pomerně nepohodlné trčet v cele a škrábat si uhry na čele. Soused s modrým čírem, který údajně jen něco šlohnul v supermaketu, jí pomůže ven a spolu s dalšími zatracenci se vydají na cestu k pekelnému ústředí. Cestu přes Oceán promarněného spermatu či Řeku zvratků si fakt nechte vyprávět… Prokletí jsou typicky palahniukovská divoká jízda plná bizarností a úchylností.

A jak je mým dobrým zvykem, přidávám videotrailer (český bude také, ale tenhle animovaný mi přijde na začátek jako dobrý "úvod do problematiky":):

Tweet

Život na papíře. Jaro bude hlavně o (dvou) biografiích

Venku povolily mrazy, nasněžilo, jaro je ještě daleko. Tedy jaro astronomické, kalendářní, jaro, kdy se začínají krátit sukně a mužům bez rozdílu věku se zapálí lýtka.

Jaro knižní bude pestré a začne už za pár dnů: Když pominu klasiku, která spíš než na čtení bude na zaplnění prázdných míst v knihovnám obývacích pokojů snobů bez rozdílu vyznání (ano, už 27.2. vydává Argo nové vydání Odyssea Jamese Joyce - bezmála 600 stran za bezmála 600 Kč), když pominu Peklo (Prokletí) Chucka Palahniuka, na které se já osobně velmi těším, anžto Palahniuk je zkrátka šílenec, a když pominu všechno další, o čem se mi nechce psát (uf, dlouhá věta, že?) - třeba posledního (i když autor je mladý, tak spíše čtvrtého) Paoliniho a jeho příběhy Odkazu Dračích jezdců, vidím dva velké jarní hity, o které se budou knižní distributoři prát, u kterých knihkupci (především ti internetoví) budou srážet svoje marže do mínusu a které určitě neskončí v prodejnách páně Maivalda.

Co to bude za hity? Budou to biografie. A budou dvě.

Ladislav Špaček: Deset let s Václavem Havlem

Bylo jen otázkou času, kdy se havlovského tématu ujme Ladislav Špaček, řemeslný literát a průvodce etiketou (skoro se mi v případě této knižní novinky chce říct, káže vodu, pije víno, ale neříkám to), který Václava Havla dlouhá léta (podle anotace knihy prý 4 000 dnů) doprovázel coby jeho tiskový mluvčí. Kniha je (opět slovy anotace) unikátním svědectvím a cituji: "Ladislav Špaček má tedy co vyprávět, a činí to, jak jinak, vkusně, s nadhledem a humorem."

Můj vztah k biografiím, které vycházejí krátce po smrti osoby, která je "biografována", navíc pokud se jedná o osobu významu Václava Havla, je dosti ambivalentní. Na druhou stranu, nechci být za moralistu. Kniha se bude určitě skvěle prodávat, přebal s fotografií spiklenecky se usmívajících Václava Havla a Ladislava Špačka, navíc obohacený nezbytným havlovským srdíčkem, je velkým atakem na limbický systém čtenářů sám o sobě.

Kniha vychází 31.3.2012, vydává Mladá Fronta, stát bude (asi) 269 Kč. Oproti například Velké knize etikety (též Ladislav Špaček), která stála tuším 349 Kč, docela cenový skok dolů. Růstu DPH navzdory.

Pavel Kosatík: Věra Čáslavská - Život na Olympu

Pavel Kosatík patří k předním českých biografistům. Napsal Osm žen z Hradu (1993), pak Devět žen z Hradu (1999), aby nakonec napsal a vydal Manželky prezidentů : deset žen z Hradu (2009). Docela jsem zvědavý, kdo bude po Václavu Klausovi českým prezidentem, pokud někdo svobodný (Okamura třeba), Jedenáct žen z Hradu asi nebude.

Cítili jste v předešlém odstavci ironii? Cítili jste ji tam špatně. Není tam. Myslím, že autorizovaná biografie Věry Čáslavské, slavné sportovkyně a životem těžce zkoušené ženy (jak se asi může cítit žena, jejíž muž, i když bývalý, zemře rukou syna?) získala v osobě Pavla Kosatíka autora, který určitě neujede směrem k bulváru a přinese seriozní obraz ženy, kterou bych si třeba já na Pražském Hradě představit dokázal...Biografie moc nečtu, nemám rád "pohledy za oponu", do soukromí, ale v případě Věry Čáslavské udělá výjimku. A určitě nebudu sám.


Kniha vychází 30.4.2012, vydává Mladá Fronta, stát bude (asi) 299 Kč

 Stejně se ale nejvíc těším na Palahniuka.



Tweet

Boxer, brouk. Hanebný panchart po anglicku (recenze)

Vážený doktore Erskine,

obdržel jsem již dary od papežů, magnátů a hlav států, ale žádný nebyl dosud tak výjimečný a neočekávaný jako vaše laskavá pozornost. Je připomínkou, že vítězství vědy jsou pro naši budoucnost právě tak důležitá jako vítězství vojenská. Věřím, že mě budete o postupu své práce informovat - je možné, že se pro Vás ve Třetí říši jednoho dne najde místo. Jak jste na tom s němčinou?


Se srdečným pozdravem
Adolf Hitler Říšský kancléř

Kdybyste našli podobný dopis a kdybyste ho navíc našli v bytě, kde leží mrtvola hledače nacistických artefaktů - co byste si asi tak mysleli? Že jste narazili na opravdu velké tajemství? Kevin Broom (také hledač a sběratel nacistických relikvií), přezdívaný  Rybina (pro svoji nemoc trimetylaminurii, projevující se velmi silným a velmi nepříjemným tělesným zápachem), si myslí totéž.

Že je na stopě opravdu něčemu velkému, to se potvrdí ve chvíli, kdy ho v jeho vlastním bytě (nezván) navštíví tajemný Velšan. Chce po něm informace, chce vědět, co našel v bytě s mrtvolou. V ruce má pistoli s tlumičem a tváří se, že pro něj není problém Kevina zastřelit... Kevin uteče, ale v další části příběhu se s Velšanem opět setká a stane se jeho nedobrovolným zajatcem. Společně pak putují za tajemstvím, které má svůj počátek ve třicátých letech 20. století...

Právě v tomto časovém úseku se totiž odehrává druhá dějová linie příběhu, a to převážně v Londýně a jeho okolí. Hitler v Německu sílí, a stejně tak sílí fašistické tendence v Anglii. Philip Erskin, příslušník dobře situované rodiny, skrývá svoji homosexualitu a píše pro svého otce, zklamaného tím, že univerzálním jazykem lidstva se stalo esperanto Žida Ludvíka Lazara Zamenhofa, učebnici pangejštiny, která má esperanto nahradit, protože, kdo by přeci po vítězství Třetí říše mluvil jazykem, který stvořil Žid.

Philip Erskin je ale především vědec. Jeho oborem je eugenika. Philip věří, že křížením lze za několik generací vytvořit ideální člověka. Nadčlověka. Jeho snažení má několik překážek. Muž (boxer), kterého chce zkoumat, je neuvěřitelně silný, hbitý a agresivní (to by byl voják wehrmachtu!), ale rozhodně ne dokonalý. Je zakrslého vzrůstu (metr a půl), má devět prstů na nohou a hlavně - Seth Roach, přezdívaný Hříšník, je Žid.

Eugenika je pro Philipa nejen vědou, je pro něj vášní. A to přinejmenším od té doby, kdy v Polsku nalezne nový druh brouka, který se vyznačuje velmi zvláštní kresbou na krovkách - svastikou. Erskin svůj úlovek pojmenuje Anophtatamus himmleri, aby z něj po čase vyšlechtil jeho vyšší formu Anophtalamus hitleri, svůj dar vůdci a Třetí říši.

Obě dějové linie jsou propojeny velkým obloukem - snad neprozradím příliš, když naznačím, že jde právě o brouka s hákovým křížem na krovkách a o židovského boxera, který někdy v roce 1936 náhle beze stopy zmizí.

Ned Beauman vás buď ihned zaujme nebo jeho knihu ihned odložíte. To druhé by byla každopádně škoda. Boxer, brouk je jednou velkou groteskou plnou absurdních situací, zápachu, sexu, agresivity. Seth Roach není typickým židovským hrdinou, je to tarantinovský "hanebný panchart" po anglicku. Nerozpakuje se zmlátit otce, který týrá sestru, je homosexuálem, alkoholikem. Ale výtečně boxuje a měl by před sebou jistě zářivou kariéru.

Kdyby nepotkal Erskina, sluší se dodat.

Hodnocení? Dávám dvě plus.

Přestože není kniha přesně podle mého gusta, oceňuji originalitu tématu i zpracování. Jen tak trochu přemýšlím, proč právě tato kniza dostala Goldbergovu cenu 2012 v kategorii “vynikající debut”. Cenu, kterou dostávají díla dle komise výrazným způsobem zpracovávající téma židovství. Je otázka, zda-li právě Boxer, brouk je tím správným "židovstvím", jak si ho současná kulturní veřejnost představuje... jen pro úplnost - Goldbergovu cenu získal v roce 1980 Arnošt Lustig za Ditu Saxovou. Beauman je v dobré společnosti.

Mimochodem, ať se vyjádří sám autor, který dal své jméno i hlavní záporné postavě v knize:)

Resumé? Dávám 7,5/10 a doporučuji. Knihu vydal Odeon v roce 2011 v překladu Davida a Markéty Záleských.


Tweet

Druhá várka book trailerů - YA publikum

Upíři. Padlí andělé. Láska. Nikdo těmhle třem slovům pohromadě nerozumí víc než young adults.

Po našem "-náctiletí", anglicky young adults nebo-li YA. Obrovská skupina čtenářů a čtenářek, skvělý cíl pro dobře mířené střely v podobě jednoduchých, ale chytlavých příběhů, nejlépe pak spřažených do sérií. Škola noci matky a dcery Castových, Upíří deníky L. J. Smith, samozřejmě Stmívání S. Meyerové. A desítky dalších, samozřejmě.

Mladí dospělí jsou generací, které už vyrostla zcela zasažena Internetem. Jejich společenský život se odehrává z velké části na sociálních sítích, na sociálních sítích se pak také odehrává boj autorů a nakladatelů o jejich přízeň.

Book trailer je v tomto boji mocná zbraň. Dobře zpracovaný trailer může prodat polovinu nákladu. Zpackaný může naopak znamenat, že další díl série (a YA série milují) už nevyjde.

Protentokrát jsem vybral pět trailerů, které rozhodně zpackané nejsou a které ctí zásady book trailerového mainstreamu pro YA publikum - jeden chlapec, jedna dívka, emo styl NEBO vytí vlků, úplněk A drsné kytarové riffy.

Koukejte se pořádně bát!

Darren Shann: Demonata

Carrie Ryan: Les rukou a zubů

Alexandra Adornetto: Zář 1

Lauren Kate: Vytržení

Richelle Mead: Krevní pouta

Tweet

Stalinovy krávy. Kniha o bolavé duši a hromadě jídla (recenze)

Sofi Oksanen patří k nejpopulárnějším finsko-estonským literátkám. U nás je známá především svým románem Očista, který vydalo v roce 2010 nakladatelství Odeon. Stejné nakladatelství nyní přichází s další knihou Sofi Oksanen - jsou jí Stalinovy krávy, autorčina prvotina z roku 2003. 

Stalinovy krávy jsou o bulimii. A o anorexii. Boj hlavní hrdinky Anny, po matce Estonky a po otci Finky, s poruchou příjmu potravy je hlavní dějovou linií. Stalinovy krávy jsou o hledání identity. Svoji identitu přitom hledá nejen Anna, hledá ji také její matka Kristiina, vysokoškolsky vzdělaná Estonka, která se v sedmdesátých letech 20. století seznámí s Finem, který pracovně působí v Estonsku, aby se za něj nakonec vdala a odešla s ním do Finska.

Kristiina má ve Finsku strach. Bojí se, že ji KGB unese zpět do Estonska, děsí se i představy, že nebude už nikdy moci navštívit své rodiče v rodné zemi. Její manželství je přitom typicky finské - manžel jezdí na dlouhé pracovní výjezdy do Sovětského svazu, kde si vydržuje milenky. Je to pro něj normální a Kristina mu to mlčky trpí. Žije s Annou víceméně o samotě, zůstává v domácnosti. Při návštěvách v Estonsku, kam může jednou ročně s Annou, cítí, že se stala cizinkou. Je cizinkou v rodné zemi, stejně tak je cizinkou i v zemi svého manžela.

Anna matčin strach přijme za svůj. Nikdy nikomu neprozradí, že je Estonka, mluví výhradně finsky, jako Finka se i chová. Koneckonců, ve Finsku žije od narození. Pocit vykořeněnosti je pak patrně (co mohu z knihy soudit) příčinou pozdější Anniny poruchy příjmu potravy - stačí několik poznámek o Annině váze a Anna propadá anorexii. Tu čas od času kompenzuje bulimickými záchvaty přejídání se. A pak se to stane. Jednoho dne si Anna po podobném záchvatu vyvolá zvracení. Spirála je roztočena.Bulimické záchvaty jsou stále častější, pro okolí je přitom Anna sympatickou, chytrou a vzdělanou mladou dámou. Je sice trochu štíhlejší, ale to ji spíše ctí...

Celých 14 let Anna bojuje s poruchou příjmu potravy. Celých čtrnáct let není schopna milovat se s někým, s kým má více než přátelský vztah (popisuje například milostný poměr s mužem, kterého nazývá Vlk - vztah se rozpadá v okamžiku, kdy začne být ze strany Vlka více osobní). Celých čtrnáct let není schopna odhalit svoji identitu, svůj původ. Bojí se, že jako Estonku by ji finská společnost nepřijala. Stejně jako se bála její matka. Svůj strach zajídá, aby ho pak zase vyzvracela.

V knize popisuje svoji bulimii Anna například takto:

„Brzy jsem se naučila zvracet jako hotový profesionál. Dalo by se téměř říci, že jsem k tomu měla vlohy od samého začátku, ale až nyní jsem je odhalila. Bezhlesné zvracení bylo hračka, a když jsem se vyzvracela dostatečně rychle po jídle, zvratky ani nepáchly. Mohla jsem to docela dobře dělat i na veřejných místech; například v hospodách opilí lidé vždycky zvrací. A když už jsem nedodržovala dny bezpečného jídla a neměla bulimické dny, které jsem v prvním roce měla týdně maximálně čtyři, můj krk si zvykl natolik, že se z mého hlasu už nedalo poznat, zda jsem zvracela, nebo ne.“

Stalinovy krávy  nicméně nejsou románem, který by byl prvoplánově věnovaný anorexii a bulimii. Stalinovy krávy vyprávějí tragický příběh Estonska a jeho obyvatel pod sovětskou okupací. Vyprávějí o deportacích na Sibiř, které mohly potkat každého, o popravách členů estonské domobrany, o pokusu sovětských úřadů zničit vše estonské, o špiclování a udávání. Stalinovy krávy vyprávějí i o tom, jak se po rozpadu Sovětského svazu a osamostatění Estonska tato malá země stala cílem nájezdů Finů, kteří Estonsko vzali coby obrovský nevěstinec a skladiště laciného alkoholu.

Druhá krátká ukázka z knihy je z kapitoly, které popisuje deportace Estonců na Sibiř v roce 1941 po okupaci Estonska Sovětským svazem:

"Osvalda, coby hlavu rodiny, na nádraží odtrhnou od ostatních a nikdo o něm dva roky neuslyší.
Skončí v platinových dolech v Norilsku. Je dost malý a hubený na to, aby přežil. Lépe živení nevydrží náhlý nedostatek potravy, každé ráno jich na pryčnách vedle Osvalda zůstane ležet několik. Těla se dávají do pytlů a vrší se na prostranství nedaleko tábora. Na jaře, až země - a těla - roztají, se do hromadného hrobu pohřbí to, co zvěř z tundry nesežrala.
Mzdou za dvanáctihodinový pracovní den je 300 gramů chleba, jejž muží smějí sníst až v táboře, snad kvůli strachu z pokusů o útěk. Jako kdyby odtamtud někdo mohl utéct. Jako kdyby se o 300 gramech chleba dalo běžet napříč Sibiří.
Zatímco unuce a přikrývky schnou, chodí muži po barácích a okoli na kusech prken, které si přivazují k nohám.
Když jde člověk na latrínu, nesmí na sobě mít nic než spodní prádlo, přestože teploty jsou mínus čtyřicet padesát stupňů.
Z hladu mají muži vidiny i sluchové halucinace.
Osvaldovi začnou vypadávat zuby. Kolik váží? 40 nebo 50 kilo?
Myšlenky se zadrhávají. Brzy začne hlad rozežírat mozek."

Stalinovy krávy jsou napsány mimořádně čtivým jazykem, text neobsahuje rušivé gramatické chyby a překlepy. Číst Stalinovy krávy je zážitek, pokud by vás odradilo hlavní téma (anorexie, bulimie), překonejte svoji nechuť (trochu divné slovo v recenzi knihy o anorexii, že?) a začtěte se.Stojí za to.


Ke knize připravilo nakladatelství Odeon výborný trailer - hlavně na jeho základě jsem vzal knihu Sofi Oksanen do ruky. Podívejte se na něj:

Pokud bych hodnotil, dávám 10/10. Knihu vydal v roce 2012 Odeon v překladu Lindy Dejdarové.


Tweet

Králíček se suicidálními sklony je tady cobydup. V dotisku. Knižní příkrm 2

Myslíte někdy na sebevraždu a hledáte inspiraci "jak to udělat, aby to moc nebolelo"? V "půvabné" komiksové (nebo lépe řečeno kreslené, textu je tam jako šafránu) knížce Andy Rileye ji nehledejte.

Andy Riley patří k tomu nejlepšímu, co současný kreslený humor z britských ostrovů nabízí. Jeho králíček je nešťastný. Proč? To nikdo přesně neví. Možná je jen unavený životem. V jednom má ale jasno. Život se pro něj (řečeno s klasikem) stal obnošenou vestou a králíček hledá ten nejlepší způsob, jak dobrovolně opustit tento svět.

I když nejlepší. To není to správné slovo. Některé způsoby jsou poněkud netradiční... možná více než slova napoví několik obrázků:

Více slov není potřeba. Snad jen zmiňme, že ještě v lednu vydává Paseka dotisk dvou knih "příběhů" králíčka, kterého omrzel život - jsou to Králíčkovy sebevraždy a Králíček sebevrah se vrací. Pokud ještě Králíčka neznáte a nemáte doma, doporučuji. Budete se královsky bavit, pokud je vaší krevní skupinou humor známých Monty Pythonů.

A ještě obálky:

Tweet

Knižní bestsellery, které klepou na plátna kin. Knižní příkrm 1

Každý den, každý týden, každý měsíc - desítky a stovky knižních novinek vycházejí stále rychlejším tempem, aby po dalších dnech, týdnech a maximálně měsících většinou zapadly. Z pyramid na těch nejlukrativnějších místech kamenných knihkupectví a homepage knihkupectví virtuálních zmizí kdesi v regále v tom nejnepřístupnějším místě nebo v on-line prostoru, kam se odváží jen fulltextové prohledávání e-shopu.

Mnohé knihy si zapadnout zaslouží, mnohé už méně. Napadlo mě, že bych na blogu (víceméně) pravidelně představil ty knihy, které by podle mě zapadnout nemusely a neměly. A protože od nápadu není daleko k činu (a to jsem zdatný příznivec prokrastinace), začíná první Knižní příkrm. Tentokrát o knížkách, které v příštích dnech vycházejí a zároveň míří na plátna tuzemských kin.

Brian Selznick: Hugo a jeho velký objev

V nakladatelství Fragment si asi rvou vlasy a v Mladé frontě si naopak mnou spokojeně ruce. Důvod mají tam i tam stejný. Fragmentu již před časem propadla práva na dětský bestseller Briana Selznicka, který vydal v roce 2008 pod názvem Velký objev Huga Cabreta. Nyní vychází nové vydání této knihy, tentokrát už v Mladé frontě. Název? Hugo a jeho Velký objev.

Kniha je sama o sobě zajímavá především spojením textové a grafické stránky a také tím, že v roce 2008 získala Caldecottovu medaili - nejprestižnější americkou cenu za dětskou literaturu.

To by ale rozmlsaného čtenáře nemuselo přesvědčit. Co ale zcela určitě přesvědčí jeho zájem o tuto knihu je fakt, že v roce 2011 natočil režisér Martin Scorsese adaptaci knihy, která získala letos rekordních 9 nominací na filmového Oscara. Že film stojí za to, prozradí trailer:

Pro ty, kdo Huga Cabreta a jeho příběh ještě neznají, oficiální text, kterým představuje knihu nakladatel:

Příběh, o nějž se s vámi chceme podělit, se odehrává v roce 1931 pod střechami Paříže. Setkáte se v něm s chlapcem jménem Hugo Cabret; tento chlapec kdysi dávno objevil kresbu, která mu navždy změnila život. Hugo je sirotek, který se stará o nádražní hodiny a v půdním bytě ukrývá velké tajemství. Součástí tohoto spletitého tajemství a okouzlujícího dobrodružství, které se kolem něj odvíjí, je i zápisník Hugova otce, klíček na krku chlapcovy nové kamarádky Isabelle, záhadný majitel hračkářství Papa Georges a magie rodící se kinematografie. Celý příběh je odvyprávěn jedinečným propojením slov a ilustrací a nabízí tak nový čtenářský zážitek.

Důležitá informace: Kniha vychází 27.1.2012


Susan Hill: Žena v černém


„Skvělý strašidelný příběh, při kterém mrazí v zádech.“ (Guardian)

Nakladatelství Metafora (mimochodem, pamatujete si, že to byla právě Metafora, kdo přivedl do Česka knihy Dana Browna v době, kdy jeho sláva teprve začínala?) vydává v únoru skvělý hororový příběh ze staré Anglie.

Anotace knihy říká:"... Pyšný a osamělý Dům u Úhořího močálu vévodí slaným, větrem bičovaným mokřinám, přes něž vede cesta po hrázi s nezvyklým názvem Devět životů. Mladý londýnský právník Arthur Kipps, který je vyslán na pohřeb jediné obyvatelky domu, však netuší, jaká tragická tajemství se za zavřenými okenicemi skrývají. Teprve když zahlédne vyzáblou mladou ženu, od hlavy k patě oděnou v černém, začne se ho zmocňovat plíživý pocit nejistoty, který ještě posilují podivné poznámky místních obyvatel a neochota mu cokoli bližšího sdělit. Kdo je ona tajemná dáma a co má společného s hrůznými událostmi, které se ve zdech opuštěného sídla a kolem něj odehrály – či snad odehrávají dodnes? To nejlepší, co bychom mohli očekávat do viktoriánského románu, překvapivě nalezneme v příběhu soudobé moderní autorky..."

Žena v černém je naším druhým dnešním tipem - i tato kniha se dočkala své filmové verze, a to s Danielem Radcliffem (ano, hádáte správně, právě on hrál Harryho Pottera) v hlavní roli právníka Artura Kippse. Režie snímku se ujal James Watkins (natočil mimo jiné Jezero smrti).  Schválně, poznáte v traileru Harryho Pottera?

Ještě zajímavost. Nemusíte hned do kina. Pokud máte raději divadlo, zkuste Fidlovačku, kde hrají adaptaci knihy v režii Ondřeje Brouska. I tady se můžete podívat na trailer:

Ale kniha je kniha. Pokud jste dostatečně nažhaveni, vězte, že vychází 10. února 2012.

To se pro dnešek vše. Těším se příště.

Tweet

Kde čtete? Hlavně v posteli.

Včera  jsem položil na Facebooku a na Twitteru (tady s jednoduchých hashtagem #kdectu) jednoduchou otázku - zeptal jsem se, kde lidé nejčastěji čtou.

A kde? Klasika - v posteli. Ale taky na cestě do práce nebo z práce, do školy nebo ze školy nebo prostě jen na cestě odněkud někam. Studenti čtou často v hodinách pod lavicí a o přestávkách na lavici. Své kouzlo pro čtenáře neztratily ani místnosti ryze intimní - záchod a koupelna. Tady se knihám oddává asi téměř každý z nás (kdo i jinak čte, samozřejmě). Pokud tomu počasí přeje, mnozí si dopřávají zážitek z knihy v parku nebo u vody.

Samozřejmě, můj malý "průzkum" nepřinesl nic objevného. Přesto si dovolím vyvodit jeden závěr - ani nástup moderních technologií (především elektronických knih) nevede k tomu, aby čtenáři změnili své návyky co se místa četby týče. Ostatně, přidejte se - pokud jste na Twitteru, použijte u svého tweetu hashtag #kdectu, pokud na Twitteru nejste, přidejte komentář pod tento článek.

Některé odpovědi čtenářů mě natolik zaujaly, že se o ně podělím i přímo v tomto textu:

"... napr. pri koupani dcery.sedim na prebalovaku,ctu a ona se zatim caka :)"

"... je to strasny, ale jednou jsem se zacetla tak strasne moc do knihy, ze jsem cetla i v AUTE, na cervene, nebo na zeleznicnim prejezdu, kdyz byly zavreny zavory... :)"

"... Na dovolene mam uz tri roky svoji palmu a pod tou si vzdycky ctu." 

"... v dětství jsem ráda četla na stromě - měli jsem fajn ořech na dvoře, dobře se na něj lezlo, nikdo mě tam nerušil, také fajn čtení bývalo v loďce na řece, ale nesměla jsem dostat moc blízko k jezu, vzpomínám i na čtení ve stanu na zahradě - stával tam celé prázdniny...." 

"... v posteli, na sedačce, na záchodě, v metru, na dovolené, v bazénu v aquaparku (zde eBook v pouzdru Aquapac..." 

"... většinou v posteli, beru to jako relaxaci. Ale když se začtu! Jsem schopná s tím chodit i po ulici..."

"... V MHD, vo vlaku, vecer pred spanim, vecer namiesto spania, na zachode..." 

"... Vsude, kde se jen da. Na wc, v posteli, v sede, ve stoje, klidne dlouho do noci ..." 

Jak vidno, jsme (Čechoslováci) národem (y) čtenářů!


Tweet

Booktrailer sem, booktrailer tam

Knižní trailer, booktrailer, book-trailer nebo book trailer. Řeč je o stále o jednom a totéž. O využití filmu a jeho umění vizuální zkratky v propagaci knihy.

Jak je tomu v knižním marketingu zvykem, tuzemská nakladatelství kolem booktrailerů chodila dlouhou dobu po špičkách. Booktrailer je drahá a zbytečná forma propagace, koho jím oslovíme?

Nicméně doba pokročila. Youtube.com pod křídly gigantu Google je platforma, kterou lze oslovit libovolné množství uživatelů (záleží pouze na umu oslovujícího), a to buď přímo či nepřímo - vložit video tak, aby se přehrálo přímo v konkrétní webové stránce, zvládne dnes i laik.

Prostředí Internetu booktrailerům vůbec může přát - AdWords přichází nově s konceptem videoreklamy za proklik, určitý význam má využití booktraileru v display reklamě (třeba na velkých portálech) - tady jsou ale ceny tak vysoké a zacílení většinou tak mizerné, že display videoreklama je v případě knih diskvalifikována už na začátku.

Pole neorané je i v prostoru, který je pro využití booktrailerů předurčen ve světě mimo Internet - velké knihkupecké řetězce i malí knihkupci objevují kouzlo LCD panelů (stojí pár korun), na kterých se může pět šest booktrailerů točit dokola celý den. 

O reklamě samotné jsem ale mluvit nechtěl, spíš o tom, že se booktrailery začínají množit a některé jsou poměrně zdařilé. A některé už se mohou rovnat svým zahraničním bratříčkům - přinejmenším v případě, že jde o to, co bych nazval "čistým" knižním trailerem, který si nehraje na hraný film nebo který si nevypomáhá tím, že vykrade scény z deseti známých filmů a pospojuje je v líbivý, ale nepříliš marketingově použitelný (legalita autorských práv) celek.

Zahraniční knižní trailery asi nemá smysl představovat, ani trailery, které vznikly tak, že se česky otitulkovala původní verze. Rád bych vám ukázal několik trailerů, které se mě osobně líbí a které považuji za důstojnou součást knižního marketingového mixu (fuj, za sousloví marketingový mix si dávám facku a odříkám pět Zdrávas Maria.).

Juraj Červenák: Strážcové Varadínu

Graham Brown: Černý déšť

Umberto Eco: Pražský hřbitov

Příběh filmu Kuky se vrací 

Duncan, G. - Poslední vlkodlak

 S. J. Watson: Dřív než půjdu spát

Mike Perry: Klec pro majáky

 

 

Tweet